Kterak Ereandil krade v Luxoru

A je to venku. Přijdu do pekla.

Vydala jsem se do Luxoru koupit si nechutně drahou učebnici španělštiny a při té příležitosti jsem musela nakouknout do papírnictví. Mou pozornost tam upoutaly malé A6 sešity s různými obrázky, tak jsem neodolala a čtyři různé jsem si koupila. A abych je nezničila, vzala jsem si k nim rovnou i obaly, protože ty obrázky jsou fakt krásné.

U pokladny se na mě usmíval sympatický prodavač a poté, co namarkoval učebnici, začal počítat obaly. Chtěla jsem mu ušetřit práci, tak jsem mu rovnou řekla, že jsou čtyři. Ptal se mě, jestli jich není pět. Ale já jsem skálopevně tvrdila, že jsou čtyři. Nakonec usoudil, že ten jeden je jenom nějaký divně tlustý. Proč bych si přece brala pět obalů ke čtyřem sešitům, že...

A tak jsem se vrátila na kolej a jala jsem se balit své půvabné sešity. Těch obalů nebylo pět. Bylo jich sedm. Ale byly tak šikovně slepené dohromady, že se až do poslední chvíle tvářily jako čtyři.

Takže se tímto Luxoru omlouvám za devítikorunové manko, za které si ale můžou sami. Asi si budu zase muset koupit nějakou knížku. A doufám, že příště se mi podaří ukrást něco, co se dá aspoň sníst. Protože takhle si můžu pořídit akorát tak další sešity.