Jsem klidná. Jsem naprosto klidná a relaxovaná. Nic mi nemůže sebrat můj klid.
Jenom mě naprosto nemístně sere výše zmíněná byrokracie a nutnost zbytečné diplomacie. Situace je následující - na našem ústavu existují mimo jiné dvě oddělení. Oddělení biofyziky a oddělení biomolekul. Já patřím k oddělení biomolekul. A tato dvě oddělení dostala dohromady nástěnku. Na semináři jsme řešili, co s ní uděláme, a padl návrh na to, že bychom se měli postarat o propagaci našeho oddělení. Návrh to byl obecný a naprosto necílený, tudíž nastala očekávaná situace - celý nápad se rychlostí fluorescenčního dohasínání řítil vstříc katastrofě obecní pastviny.
Tak jsem si řekla, že bych mohla zapojit svou kreativitu a pro změnu udělat něco, čeho by si někdo všimnul. A stvořila jsem plakát. Ten se všem líbil, k definitivní podobě mu stačilo jenom pár malých změn. Vypadalo to, že vše je na dobré cestě k tisku.
Alas! Shit hits the fan. Dnes jsem potkala jednoho ze dvou velkých profesorů, který mi oznámil, že jelikož nástěnku sdílíme s biofyziky, měl by se jich aspoň částečně týkat i text na plakátu. Což mi samozřejmě naprosto rozhodí celkovou konzistentní ideu, které jsem se chtěla držet. To by mě zajímalo, proč bychom si nemohli na své půlce nástěnky dělat, co chceme, a druhou ponechat jejímu biofyzikálnímu osudu?
Takže nejprve někomu bylo hrozně líto, že nemáme žádný slušný propagační materiál, a poté má někdo strach, že umístěním propagačního plakátu bychom mohli naštvat biofyziky. A tak se nebude dělat nic. Všechno hezky zapadne a vrátí se ke starým zavedeným pořádkům, kterým jsou moje kreativní nápady pouhým šuměním vlnek pod renesančním oknem.
Ale já jsem klidná. Včera na závodech ve Frýdku jsem dala ippon jedné holce, s kterou jsem na předešlých remizovala. Kolega, s kterým jsem bojovala, prohlásil, že jsem větší problém, než čekal. Což potěší...
Pojďte studovat k nám! Zde máte jedinečnou příležitost shlédnout mou kreativitu bez trapných bureau omezení.