Chania, tisíc barev moře und so...

S ranním sluncem v zádech jsme se vypravili k památníku jakéhosi státníka a vojáka. Voják prý během boje viděl, jak se zlomila vlajka, tak neváhal, vzal ulomenou vlajku a sám ji držel v boji. Když nepřítel viděl, s jakou odhodlaností a oddaností drží státní symbol, dal zastavit palbu. Oba dva památníky byly v krásné zahradě, pravděpodobně církevní, a zastihli jsme tam i několik koček, které si právě užívaly dopolední siestu.

Pak jsme vyrazili do Chanie nebo chcete-li Xanie, kterou jsme také zastihli v siestě. Příjemné město, při našem putování jsme rozdaly asi tisíc úsměvů personálu restaurací, který nás lákal na nejrůznější dobroty.

Prošla jsem kolem klenotnictví a téměř se rozplynula blahem nad nádhernými náušnicemi, které měly snad všechny barvy moře. Zeptala jsem se sympatické paní klenotnice, kolik že si za ně žádá a když řekla, že stojí třicet euro, pro mě ale budou za dvacet pět, zamáčkla jsem slzu a pokračovala dál. A to jsem netušila, o co jsem málem přišla! Pořád jsem viděla těch tisíc barev moře a nadávala jsem si, že mi vždycky dojde všechno pozdě, až jsme se musely do onoho krámku vrátit. No, a milé náušnice mne právě teď zdobí:-) Z čehož pro mě plyne asi posté to samé ponaučení... Zase jsem jednou měla neuvěřitelnou kliku, která vykompenzovala mojí nemožnou nerozhodnost.

I jednoho hudebníka jsme cestou potkaly. Verča sice prohlásila, že mu to lehce neladí, ale hrál nějaký francouzský valčík a jeho snažení jsme ocenily několika fotkami a pár drobnými.

A zde jsou úzké uličky chanijské zaměstnané siestou:

Pak jsme se vypravili do blízké vesničky, kde se vyrábí extra panenský olivový olej, víno, raki a ouzo. Pojala jsem podezření, že ony alkoholické nápoje by se daly vyrobit i v chládku naší laboratoře. A dověděli jsme se také o triku, jak rozeznat extra panenský a panenský olej. V extra panenském oleji se po zatřepání vytvoří spoustu malých bublinek, které pomalu stoupají, zatímco v panenském je jich méně, jsou velké a stoupají rychle. Ve voňavém krámku jsme nakoupily něco zkrášlujících (zevnitř i zvenku) prostředků, zase odlehčily našim peněženkám a naše výprava se vydala dále.

A nakonec jsme se vypravili k jezeru Kourna, které je jedním z mála ze sladkovodních objektů, který se na Krétě nachází. Jsou tu kolem silnic taky takové malé domečky, kostelíky, které prý slouží jako kapličky pro věřící, což mi připadá roztomilé...