Otakárci, snídaně und so...

Je mi divně. A lehce blbě. Teď už by se to ale na rozdíl od mojí paranoidní fantazie dalo svést na vedro. Kdo si vezme ten podivný kus mojí fantazie, tomu dám krabici lokoumu. To je sladkost, kterou Turci nazývají turecká pochoutka a Řekové zase řecká...

Ale stala se nevídaná a nečekaná věc – když už jsem byla skoro rozhodnutá jít požádat o změnu snídaňového jídelníčku (celou dobu jsme dostávali něco jako gothaj, něco jako jetý eidam, müsli, mléko, džus a nějaké pečivo, po řeckém ovoci, jogurtu nebo medu ani památky), stal se zázrak! Objevil se bílý jogurt a tymiánový med! Nevím, jestli to bylo tím, že je neděle, někdo je ehm, ehm... Někdo vyjádřil svůj názor na správném místě, nebo za to můžou noví hosté, nicméně je to příjemná změna. Ale trochu mě mrzí, že nás tady považují za nějaké socky a promítají to do jídla...

A vy, co čtete moje zápisky a poznámky, jste pěkní ignoranti, když mi tady nezanecháte ani komentář, i když by mě to potěšilo, připadám si nedoceněná a ignorovaná! Stýská se mi trochu po kytaře, po nějakém mém osamoceném koutku a po nějaké té milé zprávě z Jamajky a jamajkové podmnožině...:-) Ale je tu nádherně, jakmile nastane doba ledová, tak se Kréta stane jednou z mých zemí pro dlouhodobější život:-)

Všude tady létají otakárci, tipla bych to na fenyklové, ale ještě si přede mnou žádný z nich nesedl. Jako snad jediné živé bytosti tihle motýli se ani na chvíli nezastaví. Škoda...

Dopsala jsem další díl z Dračáku o tom, jak krutí Páni jeskyně týrají mou Irśai, nechám ho se tady objevit později. Abyste se měli na co těšit... Viděla bych to tak na 22:22 SEČ.