Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Možná si říkáte, že nemám samým doktorským studiem co dělat a vymýšlím blbosti. Ale tak to není. Spíš se jenom probouzím ze zimy, kterou jsem z velké části strávila učením. Jelikož poslední březnovou sobotu zavedl Světový fond na ochranu přírody hodinu země, skupina ekologických nadšenců se rozhodla, že přijme nějakou zajímavou výzvu. Někteří z nich se vzdají elektřiny, stanou se vegany, jiní vynechají auto, další zase minimalizují odpad. No, do veganství se pouštět nechci, počítač po šesté vypínat taky nebudu, ale nápad, že svými nákupy nezadám přímou příčinu vzniku plastovému odpadu, mi připadal zajímavý a dostatečně vyzývavý.
A protože vás chci nenápadně ovlivnit a inspirovat, budu tenhle článek pravidelně aktualizovat. Takže mi držte palce. Nebo ještě lépe, přidejte se ke mně, ať mám s kým blbnout. Mým cílem není doživotně se vzdát plastových obalů, ale spíš zjistit, co všechno produkuju zbytečně, a zamyslet se, kde by se dal nějaký odpad ušetřit.
Shrnutí
Moje bezplastová výzva byla velice zajímavá a poučná. Když jsem na začátku poněkud zoufale sledovala docházející zubní pastu, představovala jsem si, jak to bude kruté. Jak budu muset bojovat s chutí na čokoládu, s lidmi, co mi budou chtít plasty všemožně vnucovat, jak v laborce budu pokoutně míchat veškerou potřebnou kosmetiku...
Nestalo se však nic z mého děsivého scénáře. Za celou dobu jsem se setkala jenom s minimálním odporem, který však nebyl žádnou překážkou při mém lovu potravy. Místo čokolády jsem si pravidelně brala nějaký kus ovoce, omezila jsem pečivo, koupila jsem si karkade. Jeden člověk se mě ptal, co z toho budu mít. No, a co jsem z toho měla? Zjistila jsem, že se chovám až nečekaně slušně. Že se sice plastům nejde stoprocentně vyhnout, protože je to skvělý vynález, je však dobré se zamyslet nad tím, jestli jich nepoužíváme příliš. Naprosto odůvodněné je jejich použití ve farmacii, těžko si lze asi představit, že si necháte nasypat vitamín C jenom tak do krabičky od sirek. Také věci jako maso, sýry nebo jiné mléčné výrobky se těžko balí do něčeho jiného.
Ale jakési (imaginární?) nařízení hygieny, že všechno se musí prodávat balené, je naprosto mimo. Copak jsme v Indii, abychom pili jenom balenou vodu, museli mít každou blbost ve zvláštním pytlíku a pečivo museli dávat přímo do jejich nabízených pytlíků? S tím posledním si nejsem jistá, jak to je, někdo říkal, že prodejci nemůžou dávat pečivo do cizích pytlíků, ale já jsem to tak dělala celou dobu a nikdo na mě nenaběhl. Tak nevím.
Každopádně bych vám všem chtěla předat velice krátké poselství a inspirovat vás k něčemu dalšímu:
Plasty jsou super vynález.
Nicméně omezit jejich používání není tak složité, jak by se na první pohled mohlo zdát.
28. 3. 2015
Jako sladkou tečku na závěr jsem se rozhodla koupit veganskou, bezplastovou a navíc palmového oleje prostou čokoládu pro Medarda, který mi v Brně zajistil ubytování. Paní v Kavárně snů mi nadšeně pomáhala vybírat takovou, která bude splňovat všechna kritéria.
26. - 27. 3.2015
Pohoda.
18. - 25. 3. 2015
Pohoda. Jenom jednou jsem však musela použít psí oči a nasadit smutný pohled, abych si mohla koupit povidlový koláč bez pytlíku.
16. - 17. 3. 2015
Pohoda.
10. - 15. 3. 2015
V obchodě celkem bez emocí procházím kolem čokolád obalených v plastu. Chladnou mne nechávají též výrobky s obsahem palmového oleje. Já mám svoje banány a hranol Toblerone.
Jediná věc, která mi to trochu zkazila, byl plastový kelímek, v kterém jsem dostala karkade na ochutnání. Opravdu jsem neměla srdce to té paní hodit na hlavu, když se tak pečlivě snažila zabalit mi nákup do papírů. Tak aspoň přišel do separovaného odpadu.
9. 3. 2015
S tím, jak jsem se rozhodla stáhnout na minimum i palmový olej, se otevřely nové příležitosti, kterak využít mou kreativitu. Padlo moje fidorkové království, stejně jako myšlenka na Kinder čokoládu, protože tyto výrobky, ač nejsou obaleny v plastu, obsahují palmový olej. Zároveň jsem zjistila, že Ruská zmrzlina není tak dobrá, jak jsem čekala. Nějak se během let zkazila.
6. - 8. 3. 2015
Vše ok. Až mě zaráží, jak je pro mě zatím EKO výzva jednoduchá. V pátek jsem si jen tak z hecu koupila kafe na Hlavním nádraží v Praze, požádala jsem pána, aby mi ho dal bez toho plastového vršku, a nebyl s tím žádný problém. Při podrobném zkoumání jsem dospěla k tomu, že ani na kelímku není vrstva plastu a pokud je něčím zevnitř pokrytý, je to maximálně tenká vrstvička parafínu.
Abych si to udělala zajímavější, rozhodla jsem se, že zjistím něco víc o palmovém oleji. Nejen kvůli Borneu mi totiž leží v žaludku. Tak teď chci zjistit, kde všude se ta amrcha vyskytuje.
5. 3. 2015
Všechno jde zatím skvěle. Neměla jsem dnes žádnou krizi, pro denní konzumaci jsem si už našla produkty, které se dají koupit bez plastů. Aby to nebyla taková nuda, zašla jsem ráno do lékárny, abych se zeptala, jestli v jejich sortimentu existujenějaké zboží, které bych si u nich v rámci své výzvy mohla koupit.
Lékárnice na mě koukala, jako kdybych se jí ptala na to, kde se dají sehnat krysí ocásky v cukru obalované. Vůbec nebyla nadšená jako doktorka, u které jsem byla v úterý. To se mi moc nezamlouvalo, když už se rozhodnu s někým sdílet své myšlenky a vznešené ideály, očekávám aspoň nějakou míru pochopení.
No, v lékárně si bez plastů můžete nakoupit. Škoda, že tam takhle seženete jenom boty. A čaj.
Abych to neměla tak nezajímavé, jelikož jsem zjistila, že co se týká plastů, tak se k přírodě chovám od přírody hezky, udělala jsem průzkum v drogerii, a to konkrétně v Rossmannovi na Muzeu. Neudělala jsem tentokrát tu chybu, že bych někomu zkoušela vyložit svůj vznešený záměr, a rozhlédla jsem se sama. A zjistila jsem, že v Rossmannovi si můžete bez plastového odpadu koupit sedm položek:
A to je všechno. Veškerá dekorativní i jiná kosmetika je zatížená tím, že po jejím vypotřebování zbyde plastový zbytek. Jelikož se Rossmann považuje zřejmě za příliš luxusní podnik, neprodávají takové ty nejvíc socka toaleťáky a ubrousky, které jsou bez plastových zbytečností.
Ale dobrá zpráva je, že většinu ovoce a zeleniny bych si koupit mohla, stejně tak, jako bych neumřela žízní. Dokonce ani čokolády bych se nemusela vzdát.
4. 3. 2015
Včerejší koncert Blue Effect a zejména firemní akce, která následovala po něm, mne příliš vyčerpaly, tak jsem nebyla schopná dorazit do školy. Na I. P. Pavlova jsem to prostě otočila, protože to nemělo cenu. Neměla jsem tedy moc příležitostí k tomu, abych koupila něco špatně. Sice jsem vygenerovala trochu plastového odpadu, ale to bylo jenom proto, že bylo potřeba dojíst některé dříve koupené věci.
Napadlo mě ale, co bych mohla zkusit, až mi dojde zubní pasta. Jelikož neusnu bez pořádně vyčištěných zubů (a pořádně pro mě znamená hezky voňavou pastou), mohla bych zkusit udělat něco bylinného vlastního. Ale to má ještě čas. Stresovat se tím budu tak za dva týdny.
3. 3. 2015
Třetí den byl pro mě fakt výzva. Čekala mě jedna preventivní prohlídka, ke které se používá plastových nástrojů. Prý kvůli většímu komfortu, navíc se za ně platí, takže by to bylo neoddiskutovatelné porušení mých podmínek, které jsem si stanovila. Musela jsem tedy doktorku požádat, aby si vzala kovový skalpel a nohu mi uřízla tím. Úspěšně.
Plna optimismu jsem se vydala pro svačinu, paní v pekárně Hello na Černém Mostě se na mě nedívala ani trochu divně, když jsem jí řekla, proč chci povidlový šáteček rovnou do ruky. Neměla jsem s sebou totiž ani jeden pytlík. A jinak mi dnes žádné selhání nehrozí. Mám sice hroznou chuť na Kofilu, ale asi si koupím nějaké ovoce nebo pečivo. Potom už mě čeká jenom koncert, kde si nic kupovat nechci, a firemní večeře, která je v restauraci. Tam mi nic v plastu nepřinesou, takže přímá produkce odpadu nehrozí, a kdyby ano, tak za to neplatím já, takže se na to nevztahují podmínky mého předsevzetí. Přesto se tam ale chci vyhnout čaji, který je tak dobrý... A tak přepečlivě zabalený... :-)
2. 3. 2015
Dnes jsem se chystala na nákup. Měla jsem na paměti, že si musím vzít vlastní tašku a vlastní pytlíky, takže jsem ráno z naší hory nějaké vzala a vydali jsme se s Tomášem do školy a do práce. Ve škole to bylo v pohodě. Marianka, s kterou jsme konzultovaly nějaké moje finanční záležitosti, mi uvařila kafe z plastové kapsle, z čehož jsem sice neměla úplně nejlepší pocit, ale v podstatě to nebyl můj nákup, takže se na to ono předsevzetí nevztahovalo.
To pravé dobrodružství nastalo až v Tescu, kde jsem bezradně stála v oddělení pečiva a přemýšlela, co si dát. Čtvrtku ani půlku chleba jsem si vzít nemohla. Byly v pytlících. A kdybych někoho poprosila, aby mi kus uřízl do mého pytlíku, stejně by ten zbytek zabalil do dalšího nového pytlíku, čímž bych se z toho sice technicky vylhala, ale nebylo by to košer řešení. Nakonec jsem to vyřešila tak, že jsem koupila ještě česnek a s Tomášem si v půlce týdne uděláme topinkové hody.
Potřebovala jsem taky papírové kapesníčky. Alas! Ty mrchy jsou balené po deseti kusech v plastu, navíc deset balíčků je ještě v dalším plastu. Volba tedy padla na papírové utěrky. Jelikož obal těch teoreticky lepších (jako by na tom záleželo, když jimi utíráme kdejaké cosi) se mimo papíru skládal i z kousku plastu, vzala jsem si ty nejekologičtější a kupodivu nejlevnější papírové ubrousky. A s dobrým pocitem jsem vzala rovnou největší balení. Sice je to papírový obal, ale bojím se, že ke konci měsíce budu potřebovat uplatit své svědomí, až budu mlsně stát nad kouskem sýra v mikrotenu.
No, další dny budou zajímavé. Jogurt si nekoupím, ty ve skle jsou předražené. Mléko si nekoupím, krabice se mi totiž nezdají úplně korektní alternativa k PET lahvi. Šamponu mám naštěstí dostatek, stejně jako ostatních hygienických a kosmetických potřeb. Ale co bych dělala, kdybych je nutně potřebovala? Takové pleťové vody jsou dvě deci v plastové lahvičce. Stáčené šampony jsou nechci říkat co. Toaletní papír bez plastu se prodává jen ten nejlevnější trhavý a hnusný. Obchod, který se věnuje prodeji zboží bez obalů, poměrně profituje z toho, že si lidé rádi připlatí za ten pocit.
Bude to veselé. Ale mohla bych to dát...
1. 3. 2015
Nápad připojit se k EKO výzvě vzniknul toho dne dopoledne. Nepodívala jsem se totiž do jízdního řádu, takže jsem si koupila jízdenku na vlak a chtěla nastoupit do rychlíku v 11:08, jenže... Jenže žádný rychlík nejel. To mi trochu pokazilo plány, protože jsem jednomu kamarádovi slíbila, že budu v 12:45 v Praze. No nic. Nebudu. Tak jsem tak hledala, kde se dá v Hradci v neděli dopoledne připojit na Internet, protože telefonní čísla si zásadně opisuju až tehdy, když je potřebuju, a nechávat lidi hodinu čekat není zrovna můj styl. Naštěstí jsem po nějaké chvilce hledání našla wifi v recepci hotelu Černigov a milá slečna mi dovolila se připojit.
Nicméně jsem měla asi čtyřicet pět minut a přemýšlela jsem, co s nimi udělám. Své grafomanství jsem měla v plánu podporovat až ve vlaku. Tak jsem si řekla, že se podívám, co se dá v nedalekém Lidlu koupit bez plastových obalů. Že by bylo fajn si to vyzkoušet. Tak jsem procházela regály a říkala jsem si "tohle si nekoupím, to si nekoupím, sakra, co já si koupím k obědu?". Volba nakonec padla na banány. Samozřejmě bez pytlíku.
Zaradovala jsem se, že udělám nejen něco pro planetu, ale i pro své zdraví, a ulovila oběd. V Praze ovšem nastal problém. Někdy kolem čtvrté, kdy jsme procházeli mezi exponáty Technického muzea, mě přepadla žízeň. A hlad. No, a kde teď shánět pití a jídlo bez plastu? Přece nemůžu porušit svoje předsevzetí hned první den. I pitomou Plank Challenge jsem vydržela tři dny. Naštěstí jsem to vydržela a zbytek dne proběhl bez problémů.