Před chvilkou jsem se vrátila z Brna, kde jsme byli s několika dalšími Kacubáky závodit.
Začátek dne byl krušný. Vstávala jsem v pět hodin ráno. Je s podivem, že jsem nic nezapomněla. Dokonce i gi, které viselo na skříni a na které jsem chvíli zamyšleně koukala, protože mělo být od večera v kufru, jsem si s sebou vzala, takže jsem nemusela cvičit nahoře bez. Na Holešovicích jsem tedy vypadla z autobusu a skoro si zase vymknula kotník, naštěstí jsem to ustála, nastoupila do správného vlaku v metru a vystoupila na správné zastávce. Překvapilo mě, že v neděli v půl šesté ráno jsou v Praze lidi. Jeden kluk dokonce začal zpívat Happy day.
V autobuse jsem se zodpovědně připravovala na závody a pustila jsem si Posledního samuraje, abych absorbovala nějaké kendó.
A konečně se mi podařilo to, co jsem si dlouho přála - vyhrála jsem třetí místo v kategorii ženy. Trochu méně působivé to je, když si uvědomím, že jich bylo jenom osm a třetí místa jsou dvě, ale i tak je to super, protože se mi to ještě nikdy nepodařilo. Dostala jsem hezký diplom.
V open se mi tak nedařilo, málo jsem si rozmyslela jeden závod a nechala jsem klukovi, co byl proti mě, zbytečnou příležitost mě sejmout. Druhý závod, s takovým starším pánem, jsem si už rozmyslela docela dobře, ale ani tak jsem ho nijak dobře nepraštila. Ale mám hezký diplom! :-)
Kacubó Kenrikai, die Autistenbande!