Dělají si z nás srandu! To, co jsme považovali za příjemnou a hlavně trvalou změnu jídelníčku, se ukázalo být pouhým nedělním rozmarem! Hlavně, že všichni si akorát stěžují, aby je nikdo neslyšel, ale když se rozhodnu to rázně (podotýkám, že slušně) vyřídit, tak mě zadržují, jako kdybych jim snad chtěla nadávat. No nic, müsli nějakou dobu vidět nemusím. Přece jenom deset dní po sobě jíst to samé není sen každých prázdnin.
A navíc nevíme, kdy letíme zpět. Jedna skupina má psaný čas kolem středeční půlnoci a my ve čtvrtek dopoledne. Což by samo o sobě nevadilo, kdyby jen ten let neměl stejné číslo. Jak jen někdo může být tak nezodpovědný!
Večer se vypravíme do Plakiasu a pokusím se odeslat pohled. Doufám, že aspoň řecká pošta není banda nezodpovědných lenochů a pohled dorazí dřív než já...
Tak si užívám posledních dní řeckého sluníčka a mořského vánku...