Slova, která obsahují G, Q nebo X, nahánějí hrůzu. A co teprve takový G-quadruplex, v kterém jsou všechna tři písmena najednou! A přesně na takovou konferenci jsem se vydala.
Želva požírající hrozny na Place de la Victoire
Sešli jsme se s Peterem, s mým vedoucím, na letišti Václava Havla a vznesli jsme se do výšin vstříc sladké Francii. V Paříži jsme přejeli z letiště Charles de Gaule na letiště Orly, což je cesta, která stojí asi tak dvacet euro a z autobusu není nic moc vidět, takže pokud máte možnost se přejezdu vyhnout, udělejte to.
Na želvím krunýři pobývají vinní skřítci
Jakmile však přijedete do Francie a letištní personál vás má zkontrolovat, jestli jste nepřekročili povolené množství bomb na osobu, dělá to s upřímným, naprosto nezlomyslným úsměvem. Tedy aspoň na mě se celník usmíval.
Po příletu jsme se ubytovali v hotelu Ibis, který i přes svou ne úplně budget cenu se přívlastkem 'budget' honosil. Pokojík byl malý a skoro jsem se v něm s kufrem nevytočila, ale stejně mi sloužil jenom jako přespávací místo, tudíž velkolepé prostory pro mě nebyly prioritou. Přesto bych ale uvítala, kdyby personál vytušil, že pověsím-li si na kliku cedulku nerušit a visí-li tam celý den, pravděpodobně nechci, aby do mého pokoje kdokoliv vstupoval. Asi jsem si to měla vyžádat speciálně.
Konference se konala v kostele Agora, nebo alespoň v části kostela, která se Agora jmenovala
Hned jsme se vypravili na procházku městem, zatoulali jsme se až na Place de la Victoire, kde bydlí ona vinná želva se svými podivnými symbiotickými mužíčky. Želva má pravděpodobně i co dělat s historií Bordeaux, neboť hned vedle ní byl i jakýsi monumentální kroucený obelisk s čtyřmi měděnými deskami, kde se na rytinách želva vyskytovala asi padesátkrát.
Pont de Peirre přes řeku Garonne
Pokud někdy pojedete do Bordeaux na delší dobu, mají tam dobrý systém tří tramvají, které fungují jako metro v Praze a jsou podobně důležité. Můžete si koupit jednorázovou hodinovou jízdenku, denní jízdenku, desetijízdovou jízdenku nebo můžete mít též týdenní jízdenku za dvanáct euro, která platí neomezeně pro všechny tramvaje a autobusy.
Ráno jsme se zaregistrovali a začala konference. Jean-Louis Mergny ji zahájil svou přednáškou 50 Shades of Guanine. Je to takový milý francouzský vědec, Peter o něm prohlásil, že je to chaotik, takže mi byl sympatický ještě předtím, než jsem ho potkala.
Světlo dopadající na přednáškové plátno, jenom to cestou vzalo skrz vitáž
Během prvního coffee breaku jsem se setkala s tajnou francouzskou zbraní. S jídlem. Nestihla jsem si totiž koupit nic ke snídani, takže jsem se na přestávku opravdu těšila. A stálo to za to. Po dalších přednáškách následoval oběd, který sídlil částečně na stolech a také nás obsluhovalo několik číšníků. Prostě jsme se bavili, řešili jsme vědu a jiné věci a mezi námi procházelo několik lidí a nabízeli nám všechny možné francouzké delikatesy. Víno snad ani nezmiňuji, protože je to taková francouzská samozřejmost.
Za gastronomickou zmínku stojí například foie gras v hovězím jambonu na medovém perníku nebo speciální canelé zákusky. No, vlastně všechno. Po obědě a dalším bloku přednášek následovala wine and cheese party spojená s prohlídkou posterů. A myslím, že všechny konference by měly být ve Francii.
Já a můj specroscopy rainbow poster!
Večer jsme se vydali do centra k řece. Prošli jsme si kousek kolem řeky, kde se odehrával fête du fleuve neboli svátek řeky. Byl tam i nějaký koncert. Peter si dal francouzské pivo, které prý nebylo tak hnusné, jak očekával, a já jsem se rozhodla pro mangovou zmrzlinu. Ta byla lepší, než jsem čekala. Vrátili jsme se až někdy před půlnocí, což bylo v kombinaci s naším nabitým programem poněkud odvážné.
Odraz jakési památky v supermělkém bordelaisském brouzdališti
Další den bylo opět spoustu zajímavých přednášek a kromě toho jsem přednášela taky já. Ehm, přednášela... To je možná příliš odvážný obrat pro to, co jsem tam provozovala, každopádně jsem čtyři minuty stála před necelými třemi stovkami vědců a snažila se jim předat kouzlo svého výzkumu.
Kdybyste si náhodou potřebovali koupit detektor kovu, víte, kam jít
Středeční večer se konala gala večeře, na kterou jsem nešla, stejně jako většina kolegů z Brna. Tak jsme se vypravili do centra a dali jsme si dobrou večeři a ještě lepší víno. Jsem dobrá. Umím si vykomunikovat pizzu bez rajčat v mnoha jazycích! Večer jsme ještě viděli fireshow.
Celá konference měla úžasnou atmosféru. Nevím, jestli to bylo Francií, postavou profesora Mergnyho nebo samotnou povahou G4 komunity, každopádně to byla pozoruhodná akce.
Bordeuux je součástí Camino de Santiago!
Vrátili jsme se zase pozdě, ale na to, že jsme byli ve Francii, jsme se vrátili ještě hrozně brzy. Jaká je to škoda, trávit čas ve Francii spaním!
No, a konference ani nestihla pořádně začít a už byl poslední den. Trvala totiž jenom tři dny, takže než jsem se stihla pořádně rozkoukat a se všemi se seznámit, už stál profesor Mergny a jeho tým na pódiu a loučil se s námi.
První ohnivý mužík bordelaisský
Poté, co jsme se rozloučili, jsem se potřebovala ztratit v uličkách. A tedy ještě koupit nějaké víno, čokoládu a napsat slíbené pohledy. Tak jsem si sedla do kavárny před katedrálu, dala jsem si čokoládu a psala. Bylo krásně. A pak jsem se vydala na svou náhodnou procházku, vybrala jsem si směr Porte de Bourgogne a jen tak jsem se toulala.
Druhý ohnivý mužík bordelaisský
Procházka to byla příjemná. A taky dosti melancholická. Bordeaux je místo, které se mi opouštělo poměrně nesnadno. Ta jeho atmosféra, příjemní obyvatelé, prostorné ulice s velkolepými památkami...
Někde u Place de la Victoire, kam jsem se dotoulala, jsem potkala nějakého moc přítelského týpka. Nabízel mi, že mi ukáže Bordeaux, tak jsem si říkala, že když mi nebude chtít ukazovat nic jiného, tak je to ok. Přímo něco jiného mi sice ukazovat nechtěl, ale musela jsem vynaložit značné úsilí, abych mu vysvětlila, že moje faire la connaissance je zřejmě jiné než jeho faire la connaissance. Fakt nevím, kde to vzal a proč mi vykládal, že nemůže propásnout příležitost, kterou má člověk jen jednou v životě. Navíc mám dokonce pocit, že ani neuměl pořádně francouzsky. I když tvrdil, že je Francouz, mluvil jako kdyby se učil francouzsky z reklamních letáků. Nakonec jsem se z toho ale vykecala. A navíc mi recepční v hotelu potvrdila, že faire la connaissance opravdu není nic nad rámec běžných mezilidských interakcí.
Při přednáškách na nás koukala takováhle krása
Před odletem jsem si ještě zašla do katedrály. Ale nic jsem tam nefotila, chtěla jsem poslední chvilky v Bordeaux strávit jako jeho součást a ne jako turista. Takže jsem si tam sedla s ostatními Francouzi a užívala jsem si tu krásnou atmosféru. Ještě jsem prohodila několik slov s paní Marie F... a musela jsem se vrátit, abych stihla letadlo. Zajímavé je, že starším lidem rozumím mnohem lépe než mladým. Zajímalo by mě, jestli se Francouzi přestali učit gramatiku, či co...
Singapurská parta a já - Christopher, já, prof. Anh Tuan Phan a dvě slečny, jejichž jména jsem zapomněla
Na letišti jsem ještě potkala část singapurské výpravy, měli cestu přes Paříž jako já. Tak jsme si zpříjemnili čekání na odlet, doletěli do Paříže a tam jsme se nakonec rozloučili. A teď tady sedím, naletišti Charles de Gaule, občas kolem mě projdou týpci se samopaly a přemýšlím, kdy se sem znovu vrátím...