Sayonara | Ach, ta ironie!

Hrozně usilovně se snažím vidět lepší alternativy reality, zvláště pak, má-li ona realita něco společného s konáním ostatních lidí.

Určitě to taky znáte, jdete po ulici, najednou se vám myšlenky rozjedou úplně nevhodným směrem a už vytváříte teorie o tom, jak někdo umřel, je vážně zraněný nebo vás třeba k smrti nenávidí. A když se to stává často, tak je to docela otravné, protože, řekněme si to upřímně, to, že se někdo divně dívá, znamená s největší pravděpodobností to, že k večeři pojedl něco nevalné kvality a přemýšlí, jak se toho zbavit. Nikoliv to, že se zabírá myšlenkou, jak vás rozčtvrtit po středověkém způsobu, nafotit to a výsledné dílo postnout na Instagram.

Takže jsem věnovala nemalé úsilí tomu, abych se těchto nevhodných myšlenkových postupů zbavila. Nebylo to lehké. Zvlášť jsem trpěla při tom, když mi z práce dlouho nechodily žádné maily s úkoly, musela jsem se tak docela často bránit myšlence, že mě přestanou psát na věčné časy. Ale zvládla jsem to.

Jsem totiž dobrá.

Taky takové ty divné pohledy lidí jsou mi kdesi u vyústění trávicí soustavy. Když jezdím po Praze na koloběžce a vidím ty osoby s gelovými nehty a falešnými Lůjvitónkami, kterak mě od hlavy až k patě sjíždějí pohrdavými pohledy, jako že jsem snad nedostatečně vyspělá a příliš dětiská, ještě si přisadím a vykroužím na ulici nějaké to elegantní kolečko.

Také když mi někdo dlouho nepíše, daří se mi relativně úspěšně předpokládat, že nehází šipky do terče s mým okouzlujícím úsměvem.

Dneska jsem opět s velkou slávou použila svůj pozitivní přístup ke světu, a když se jedna prázdninová akce, na kterou jsem se těšila, zrušila z "osobních důvodů", odbyla jsem to pouze zveřejněním krátkého sarkastického komentáře a domněnkou, že to bude nějaká banalita, jako že někdo s někým nemluví, případně že se nikomu nechce trávit horké srpnové dny kdesi pod stanem.

No, to jsem trochu posrala. Protože tentokrát opravdu někdo umřel... Takže teď jenom doufám, že mi pozitivní přístup ke konání ostatních humanoidů vydrží a nezačnu si myslet, že mě dotyční za můj sarkasmus nenávidí.

Ale podařilo se mi odfiltrovat nevhodné myšlenky, za což se musím náležitě pochválit.