Úvaha o nesmrtelnosti

Ti z vás, kdo mě pravidelně stalkují a neusnou bez pravidelné denní dávky mých mouder, pravděpodobně tuší, že jedním z mých snů je objev nesmrtelnosti. Prostě něco takového jako stát se elfem, nestárnout, nezhnusnět, neztloustnout, dobře regenerovat a tak dále.

Dnes jsem se nad tím zamýšlela, protože s tou nesmrtelností to není jen tak. Kdyby se mi podařilo na něco takového přijít, můžou nastat nehezké věci. Zaprvé mě někdo zabije, abych si svoje tajemství nechala pro sebe. A pak můj skvělý objev zneužije. Což jde jaksi přímo proti mojí filosofii a úmyslu zůstat věčně mladá, krásná a živá.

Možnost, že by se moje tajemství provalilo a zároveň by mě nezabili, taky nevypadá moc růžově. Dovedu si docela dobře představit ty hrozné (ale potřebné!) regulace ze strany jedinců, kteří ovládají svět a vylepšují si tak pocity před spaním. O to taky nestojím. A taky by to asi skončilo tak, že mě zabije banda nějakých pošahaných fanatiků, protože pro ně budu příšera, která si hraje na boha.

Prostě až objevím elixír nesmrtelnosti, budu si muset moc dobře rozmyslet, komu o něm povím. Teď znám několik málo lidí, kterým bych o tom řekla, ale vůbec netuším, jestli by mě třeba za tisíc let nezačali nesnášet nebo by třeba nechtěli, abych svůj objev sdílela pro dobro lidstva. Co pak s tím?

Jediná možnost, jak to zařídit, by bylo doufat, že můj objev bude v kapalné a orálně podávané podobě a budu ho moci dotyčným podstrčit, aniž by o tom věděli. Předpokládám, že by jim to za nějakých padesát let asi připadalo divné, kdyby byli pořád stejně úžasní, ale myslím, že bych se z toho dokázala nějak elegantně vykroutit.

Musela bych ale znesmrtelnit i nějaké náhodné lidi a jejich blízké, aby někomu nedošlo, že za vším stojím já, pravděpodobně bych se musela přátelit i s někým, kdo umí falšovat doklady, ale to by asi zase takový problém nebyl.

Sice by někdo mohl namítnout, že rozhodovat o cizím životě nepatří mezi moje pravomoce, ale to je jenom jeden úhel pohledu. Já dávám přednost takové myšlence, že stejně jako se lidé mohou rozhodnout porodit dítě a dát mu život, já se můžu rozhodnout někomu podstrčit lektvar nesmrtelnosti a tím život někomu vylepšit. Nakonec nesmrtelnost tak, jak po ní toužím, se dá vždycky vyřešit, když to člověka přestane bavit.

A navíc to bude mít ten půvab, že když o tom nebudou vědět, budou si pořád myslet, že jsou normální, a nezačnou mít takovou tu nemoc z nesmrtelnosti, kdy by ztatili chuť do života.

Tradá, a morální dilema je vyřešeno!

Teď mi zbývá už jenom jedna věc. Vymyslet ten lektvar nesmrtelnosti. Asi na to budu muset jít přes buněčnou biologii a regulaci telomerázové aktivity. Co s tím? Nějaké nápady?