Úchyláci v metru aneb jak si procvičit své seme

Kdybyste nevěděli, co za odborný odporný termit to používám, tak seme je jedna hrozně důležitá věc v kendó. Je to síla vaší osobnosti, která protivníka donutí se rozplakat, odhodit meč a utéct, prostě něco, co hrozně nutně potřebujete, když chcete vyhrát.

A mám zcela nový způsob, jak ho docela dobře pěstovat. Třeba tak, že jedete z firemního večírku v metru plném lidí, sedíte, klimbáte, nějaký plesnivec se vás zeptá, jestli je naproti vám místo. No, jelikož je skoro jedenáct, ani moc neřešíte, proč si přesedl z druhého konce vagonu, hlavně že nesmrdí a že můžete zavřít oči a sbírat energii.

A když pak cítíte nějakou cizí pařátu na svém lýtku, v ten okamžik nastává vaše chvíle pro procvičení seme. Můžete plesnivcovi náležitě vytmavit, že sahat na neznámé lidi nepokládáte za přijatelnou interakci a že jste mu nic takového nedovolili.

On se ten plesnivec pravděpodobně bude tvářit, jako by se nic nestalo. Na vaše důrazné doporučení, ať si odsedne pryč a jestli přišel osahávat lidi, tak je na špatném místě, možná bude něco mumlat. Máš snad problém? Na podobně blbé kecy mu můžete třeba nasraně odpovědět, že k tykání jste mu taky nedali souhlas a rozhodně tak nehodláte učinit v následujícím století.

Pak si třeba uvědomíte, že kdybyste se s ním začali rvát, pravděpodobně zmeškáte vlak a budete muset čekat do 0:18 na další, tak ho jenom supervražedným pohledem přilepíte k židli, namíříte na něj prst a sdělíte mu, jaké má štěstí, že máte dobrou náladu.

A to bude ten největší kec, protože má ve skutečnosti štěstí, že vám jede vlak a rádi uléháte před půlnocí. A pak se vrátíte přinasraní domů, protože jste mu hrozně chtěli tou pěstí dát...