Tolkiencon 2016

O víkendu jsem se vypravila do Středozemě. Tedy, celá výprava byla trochu méně exotická díky tomu, že Středozem se nacházela na Smíchově v jedné základní škole, ale budiž, když chci vidět Středozem, cidím Středozem, a basta.

O celé akci bych neměla ani tušení, kdyby mě nepozvala jistá elfí bardka Doubravka, za což jsem jí velice vděčná, protože tam byla spousta lidí divných tím správným způsobem. Takže jsem ráno, ještě za tmy po oslavě čtvrtstoletí Sorelliny vypila café, nastartovala auto a vydala se směrem na západ. Nečekaly na mě lodě, nýbrž dálnice. Jo, a předjela jsem auto, takže si na svém seznamu můžu odškrtnout další věc!

Smíchov jsem našla už bez auta, protože mi nepřipadalo správné používat k elfím výpravým služebního oře. Smíchov se mi nelíbí. Je to hrozný Mordor. Vypadá jako některé části Bilbaa, kopcovité a odpadkovité. Základku jsem ale našla, dokonce mě nikdo při vstupu ani neprošacoval a neokradl o šperky, lembas ani jiné komodity. Tak jsem našla volnou skříňku nějakého žáčka jménem Zdeněk Čureja a začala jsem vybalovat. A v tu chvíli jsem zjistila, že s sebou nemám svůj mechově zelený kabátek, spacák, karimatku a přezůvky, ale věci na trénink. Mít hakamu a kote je sice fajn, ale jaksi se v tom nevyspíte. A být oblečená jak trotl v džínech a svetru, to také nebylo v plánu. Ale předjela jsem auto, což bylo fajn, takže mi to náladu nezkazilo. Půjčila jsem si pantofle onoho nedobrovolného dobrodince, jehož skříňku jsem obsadila, a vyrazila jsem na průzkum neznámého okolí.

Identifikovala jsem hned několik matfyzáků a v čajovně jsem se seznámila s nějakými humanoidy, což nestálo tolik many, jak jsem se bála. Okamžitě jsem obdržela pozvání na další akci, i když nikdo nevěděl, jestli nejsem třeba ork převlečený za elfa, který je převlečený za člověka. No, nejsem. Všichni přece ví, že jsem elf převlečený za člověka.

Tak jsem si koupila věci potřebné k životu, karimatku, spacák a zubní kartáček, a užívala jsem si Středozem, chodila na přednášky a popíjela čaj. Dověděla jsem se, že elfové neumí matiku, a proto mají odpor k inženýrství. Nebo že elfové se nemnoží proto, že si před spaním čtou elfí poezii, která je naprostý mood killer, zatímco orkové mají ve svých norách tmu, takže ani nevidí, na koho lezou, což jim proces množení značně usnadňuje.

Byla jsem i na přednášce lady české fantasy Františky Vrbenské o Luně v mytologii a literatuře, což byly s Doubravčiným koncertem dvě věci, kvůli kterým jsem se do takového Mordoru, jako je Smíchov, vůbec vypravila. Hrál se i další koncert, elfí muzikál Beren a Lúthien, což bylo také moc hezké.

Spala jsem víc, než jsem čekala. Nová karimatka a ještě jedna půjčená mě od tvrdé země sice příliš nezachránily, ale byla jsem unavená, protože mám dlouhodobý spánkový deficit. Takže se mi dokonce i něco zdálo. Tankovala jsem do taťkových aut. A když jsem tankovala do Audiny, tak mi nafta nastříkala do obličeje a byla hnusná. Tak jen doufám, že mě v noci nikdo nepolíval žádným orčím sajrajtem!

Ráno jsem si šla poslechnout pohádky. To bylo velice příjemné. Příběhy byly pořádný mind fuck, byly to staré etiopské, francouzské, maďarské a nevím ještě jaké legendopohádky, v kterých lidé dělali zvláštní věci, jako kdyby myli na nějakém zvlášť podivném tripu.

No, a po přednášce o dracích a dalším koncertě jsem hodila prstýnek do Hory osudu, sbalila si věci a odebrala se do svého doupěte, abych si tam lehla na svůj poklad a spala. Kecám. Až do jedenácti jsem vylepšovala svou milovanou povídku, z které se postupem času stala novela s deseti obrázky, dvěma písničkami a mapou...

Chce se mi spát. Chce se mi spát a je mi zima... Hodilo by se mi, kdyby mě vyzvedl nějaký orel a zanesl někam na španělské pobřeží.

Ereandil out.