Ereandil má zase narozeniny!

Brain damage alert: Nonsense and surrealistic impresionism inside.

Probrání ze sna, v kterém vnitřní radiace vyhřívá šedavé město. Procitnutí do slunečných ulic a vlhkem vonících cest, které jsou nasávány prudkým gradientem polobdělé levitace nad probouzejícím se asfaltovým kobercem. Sám velký mozek se vydal na dalekou pouť do světa myriád vůní, cinkavých melodií a tisíce chutí; sledoval zdáli svět podivných, přítomně nepřítomných bytostí skrz křišťálově čiré sklo starožitného mosazného teleskopu.

Jako roztřesenou rukou rozsypaná latinská slova na zlatých astronomických hodinách vnikla realita do světa molekulárního království, kde podobně prudký gradient sotva patrných a zdánlivě nevýznamných signálních molekul rozehrál své magické představení. Cirkusové číslo s hořícími tanečnicemi, které se ledabyle točily na rozžhavených tyčích omotaných jásavě červenou páskou. A uprostřed toho všeho tepalo cosi velkého žhavého, avšak neuchopitelně neexistujícího. Molekulární továrna velké mitochondrie, pramatky všech mitochondrií, která se někdy před miliardami let rozhodla spojit svou existenci s eukaryotními buňkami.

Snad z vypočítavosti nebo čisté jednobuněčné dobrosrdečnosti, ztratila svůj genetický poklad, jako Japonec svou vizitku předala jej jádru. Velké jádro, sedící uprostřed buňky. Jak dlouho trvá jádru než přepočítá všechny své chromozomy? Jak je počítá? Jak jádro ví, že má mít třiadvacet párů chromozomů, ne víc, ne míň? 

A jádro neřekne, jádro ani nenaznačí. Jenom tiše sedí, počítá svou DNA, kterou dostalo svěřenou od RNA v době, kdy ještě vládla světu nebezpečně divoce a neměla úložiště dat. Teď vládne světu se spoustou byrokracie, s armádou enzymatických a bílkovinných úředníků, s těžkopádným archivem DNA, kterou nelze pročistit, jenom zvětšovat, zvětšovat a dále zvětšovat, až nakonec nezbyde v jádře místo a eukaryota pomalu ale jistě ustoupí z jeviště, aby na jejich místo nastoupila vší složitosti zbavená prokaryota.

Možná vládnou světu už teď? Neviditelné bakterie v trávisí soustavě ve skrytu klků tahají za nitky našich emocí a potměšile se chechtají, když slepě následujeme jejich úmysly a dáváme svému konání vznešená jména jako boj za spravedlnost, láska k umění a gastronomii, altruismus nebo víra v nadpřirozeno. Možná celé tohle divadlo je odjakživa řízeno jenom prastarou bakteriální inteligencí a lidstvo je jenom jejich plavidlem nebo nástrojem pro pobavení. Nebo snad postavičkami jejich vlastní MMORPG?

Nejsem sjetá. Jenom se mi zachtělo se při příležitosti mých narozenin pustit do malého experimentu s poloautomatickým psaním.

Užijte si slunečný den plný výdobytků termonukleární fúze.

Ereandil out, older; yet not wiser.