Seriál o svatbě III - Rozlučka se svobodou

V pátek mě potkala velice zajímavá součást svatebních rituálů, a to rozlučka se svobodou. Říkala jsem si, že po skvělé rozlučce Šárky by bylo smutné takovou akci prošvihnout, tak jsem dala dohromady několik holek a nechala jsem je kreativně řádit.

No, a ve čtvrtek ráno jsem ve škole objevila ohořelý svitek a mapu Krakówa. Následující den mi zavolala Šárka, abych se podívala na strom před nicoletím domem, tak jsem vyhlédla oknem a zaostřila do dálky. Ponožka? Zavanul vítr a z ponožky se stal další ohořelý svitek. Už s elfíma ušima, s kterýma jsem pobíhala ve firmě, jsem vylezla ven a našla několik obálek, kde byl klíč, kousek puzzle, šifra a část příběhu, kterak mocná Irśai má být buď obětována, anebo se vydat do světa lidí a splnit několik náročných úkolů, a tak zachránit svět.

Šifra mě navedla na Hlavní nádraží, kde jsem použila klíček - patřil ke skříňce, kde byl závoj, mapa kusu Prahy a buzoly. Mapa patřila k mapě Krakówa, pokračovala jsem tedy na zašifrované místo - památník W. Wilsona. O chvíli později jsem se setkala se ségrou (kouzelným králíčkem, který prchnul z trpasličího velkochovu) a Hraběnkou. Postupně jsem se setkala i s ostatními a tvořily jsme v ulicích Prahy náležitou ostudu. Jednou to bylo hrou na bažinu, kdy jsme se po čtyřech kartonech a utěrkách v šesti snažily přejít zrádný močál (ulici) a turisti nás fotili, pak zase boj s mečem proti netopýrům a drakovi, přecházení kusu Karlova mostu v takové plastové blbosti, skládala a recitovala báseň, luštila hádanku nebo další. Za všechno jsem dostala část podezřele ohnivého puzzle.

Na Staromáku jsem se Šárkou v trpasličí masce sbírala podpisy na petici proti diskriminaci trpaslíků, aby měli medovinu zadarmo a tak (zachránili mě turisti, kteří více či méně chápali a podporovali), fotila se s lidmi a dávala jim za to kaktusy (až to budou vyprávět doma, tak je budou mít za skryté alkoholiky), kreslila surrealistickou vražednou zeleninu...

A u Hraběnky na zahradě jsem nalezla to, co zbylo z draka. Prasečí srdce a hlavu, které ukrývaly mocné artefakty. Tak jsem pod dozorem neurochirurga provedla pitvu srdce a mozku, vedla jsem pár řezů na prasečí hlavě a pak se dostávala do mozku. No, zajímavé to bylo, a rozhodně poučné! Vlastně ta pitva byla docela cool, po prvním řezu se mi zapnul chirurgický mód a byla to zábava.

Poté jsme zamířili do restaurace Klub cestovatelů, kde mi holky připravily hmyzí hostinu. No... Čtyři chody hmyzáků byly docela síla, měla jsem jen na ty beznožičkaté, na cvrčky a šváby jsem jenom koukala. 

Na závěr jsme zamířily do karaoke baru. Nikdy jsem v podobném podniku nebyla a hodně jsem si to užila. Když nás vyhodili, tak jsme se vydaly na Náplavku, kde jsem při svitu jedenácti hřbitovních svíček skládala ohnivé puzzle. Ano, opravu to byl obrázek ohně! Ale podařilo se, potom jsme si zapálily prskavky a prskaly jsme si. Zastavili se u nás taky nějací dva kluci, co že to provádíme (co asi, zachraňujeme svět!) a jestli jim můžu dát nějaká elfí jména. Jednomu, který vypadal trochu jako elf, jsem propůjčila jméno mého milovaného Sirriela, druhý jako elf nevypadal vůbec, se musel spokojit se Smíškem.

A pak jsme se již ve skromnějším počtu vydaly k Šárce a Pepovi domů. Ráno nám Pepa udělal luxusní snídani a měli jsme psychedelicko-filosoficko-vědecko-psychologickou debatu a vůbec to bylo milé ráno.

Takže se rozlučka vydařila. Svět jsem s pomocí své věrné družinky zachránila, ostudu spáchala a bylo to super. Řekla bych, že se těším na další, ale to bych se musela rozvádět, a to se mi nechce.

Ereandil out.

Just look at that beautiful crimson sunset!