Kterak Ereandil pracuje ve snu

Můj mozek je vážně úžasný.

Hezky se stará o to, abych se náhodou neflákala a abych se pokud možno ani chvíli nenudila. Po návratu ze svatební cesty do Španělska jsem byla okamžitě vržena do víru pracovních radostí, což spočívalo v naměření spousty chlastu a ještě dalších věcí, které jsem tak úplně z ústního podání kolegy napoprvé nepobrala, takže jsem dělala ještě nějakou dobu některé zbytečné věci. Měla bych si vymyslet nějaký pořádný solidní důvod, proč by mi měli ostatní všechno psát a kreslit!

A jak jsem se tak navracela do reálného života, ještě jsem do toho měřila nějaká spektra pro jednoho diplomanta. Ve středu jsem je zpracovala a poslala je, aby si je mohl vystavit do své diplomky a do poděkování napsat, jak jsem hrozně hodná. Pak mi ještě napsal, že jsem mu zapomněla poslat dvě spektra, jestli mu je můžu poslat dodatečně. Tak jsem na to celý večer myslela, aby mi zase neutekla. Myslela jsem na to i ráno, a to tak intenzivně, že jsem milého Edu potkala na chodbě.

Zdravím ho s tím, že na něj s těmi dvěma spektry myslím a že mu je už skoro posílám.

On mě zdraví s nechápavým pohledem, že jsem mu prý poslala všechna.

To tedy ne, přeci mi psal mail, že jsem na dvě zapomněla.

Prý ne. 

Tak jsem koukla do přijatých zpráv, a opravdu! Nic nechtěl. To jenom můj mozek je přehnaně aktivní a zdálo se mi o tom. Ne nějaký super surrealistický sen, v kterém se roztékají hodiny a z žiraf čouhají zásuvky, ale normálně blbý reálný sen, kdy jsem dostala mail, kde byla o chybějících spektrech zmínka.

Ale dostala jsem Milku. Že prý když na něj tak intenzivně myslím, tak si něco zasloužím.

Matfyz je super. Můj mozek je taky super. Španělsko také, ale o tom někdy později.

Ereandil out. Really, really a little bit out.