Vysněné povolání mého tatínka je vedle cestovatele a fotografa také kavárenský povaleč. To také sděluje hodným lidem, kteří mu chtějí nabízet různé užitečné finanční produkty. Oni pak zklamaní skončí své naučené vystoupení, neboť kavárenský povaleč zřejmě nemá pořádný příjem a nepatří do vytoužené kasty obětí.
Chtěla jsem si to taky vyzkoušet. Říct někomu, že chci být kavárenským povalečem. A tak jsem si tuhle drobnou radůstku tak napůl splnila.
Před několika dny jsem si jen tak z dlouhé chvíle vytvořila virtuální účet na nějakém investičním serveru. Běhala tam číslíčka a obrázky, číslíčka se měnila a grafy se vyvíjely. Nicméně když jsem stránku rozbila a grafy se mi nepodařilo nijak vyvolat, na celé imaginární investování jsem se vykašlala a šla se věnovat něčemu povznášejícímu.
O několik dní později jsem zrovna byla na vrcholu produktivity a dělala něco moc užitečného a krásného, propagační leták naší firmy do nové knížky (fakt se mi povedl!), když vtom mi volalo neznámé číslo. S neznámými čísly vždycky ráda pokecám, zvlášť proto, že mi můj minulý mobil překopíroval na SIMku jenom polovinu kontaktů, takže občas marně přemýšlím, kdo mě kam zve. Volal nějaký pán, kterého jsem neidentifikovala, ale nakonec z něj vypadl někdo z té investiční společnosti. Prý jak jsem byla spokojená. Tak jsem mu řekla, že jsem stránku rozbila a šla dělat něco jiného, takže to zase tak velká sláva nebyla.
On se ale nenechal tak lehce odbýt a tázal se, zda bych v imaginárních investicích nechtěla pokračovat. Nechtěla. Ale aby bylo společenské konvenci učiněno zadost, sdělila jsem mu k tomu, že se chci stát kavárenským povalečem, napsat knihu a poté odjet na půl roku do Brazílie.
*když jsou dvě ze tří tvrzení ve větě pravdivá, nejedná se o lež, takže do pekla nepřijdu, tedy ano, ale jako manažer, nikoliv jako klient*
Pán se stále nenechal odbýt a prozradil mi, že investicím se můžu věnovat při všech třech výše zmíněných činnostech. Nechtěla jsem si nechat tak snadno pokazit svou legraci, tak jsem mu odvětila, že se své kariéře kavárenského povaleče chci věnovat opravdu hodně a jít do ní naplno, načež pán mi popřál hodně štěstí a rozloučili jsme se.
Tak nevím. Mám z toho poněkud smíšené pocity, protože se pán ani nezeptal, co taková kariéra obnáší, ani co to je, vůbec nejevil žádné známky pochopení, nadšení, údivu, prostě byl nudný. Asi si musím najít jinou oběť a zkoušet to, dokud z toho nebudu mít opravdovou radost.
