Spektroskopie myšlenek

Jak se blíží přednáška úžasného a okouzlujícího emeritního profesora Henryho Mantsche, čím dál víc se těším, jako malé dítě. Jsou to pro mě takové malé vědecké Vánoce. 

Aby to bylo úplně jasné - naposledy jsem se s panem profesorem setkala ve Vídni na konferenci jménem ICAVS (vibrační spektroskopie) a byl to první člověk, na jehož přednášce lidi tleskali vestoje. Jeho vyprávění na mě hodně zapůsobilo, povídal, jak se za jeho mladých asáckých let účastnil bier und pretzel setkání, která pořádal Heisenberg (jeden z nejdůležitějších osobností kvantové fyziky), kde se scházeli lidé ze všech oborů a rozebírali různé otázky, nejen vědecké.

Ta myšlenka proplétání oborů mi přijde úžasná, takový návrat k antice. Je hrozná škoda, že se najde tak málo lidí, co překročí svůj obor a jsou schopni (a hlavně ochotni!) se s vámi dlouhé hodiny bavit. Chápu to, protože když chce člověk proniknout hluboko do spektroskopie, bohužel si už nenajde čas, aby se stejně do hloubky díval do mozku. To je právě jedna z věcí, které mě odrazují od akademické kariéry; představa, že se budu věnovat několika málo oblastem a na zbytek zapomenu, se mi zrovna nezamlouvá. Proto si taky možná dělám iluze, že být aplikační specialista mi otevře dveře ke spoustě kontaktů s fyziky, chemiky, lékaři, farmaceuty, forenzními specialisty; nechci skončit jako moje bývalá praktická lékařka, která mi měřila cosi v krvi, a když jsem se ptala, co a proč vlastně měří, připadala jsem si dost blbě, protože se na mě podívala s pohledem, jako kdybych snad zpochybňovala její schopnosti. A samozřejmě mě decentně poslala do háje, přitom mě to jenom zajímalo. Od té doby se radši ptám dědy psychiatra/internisty/já nevím ještě co dalšího nebo Leoše patologa, případně Pepy neurochirurga, ti jsou z mých dotazů nadšení a můžeme řešit dané téma hodinu.

A teď bych se měla asi zmínit o tom podivném názvu článku!

Pan profesor totiž na úvod své loňské přednášky přednesl ideu, že by se v budoucnu mohly dát měřit myšlenky nějakým druhem spektroskopie. V současné době nevím, že by to fungovalo, ale myšlenka, že by se spektroskopie ruku v ruce s medicínou a psychologií posunula dál, je prostě krásná! Pak mluvil ještě o spoustě dalších nápadů a bylo to krásné. Jo, byly to jistou optikou kacířské myšlenky, a když někdo nechce přijít o reputaci vědce, který se nemýlí, tak se s nimi raději neztotožňuje, ale já jsem kacíř od přírody, tak si to užívám.

Tehdy jsem se přihlouple usmívala, protože jsem si vzpomněla na čas kdysi dávno, kdy mi bylo tak jedenáct dvanáct a přemítala jsem, jaké by to bylo úžasné, kdybych si mohla něčí vědomí vypálit na CD a třeba do něj něco připsat. Samozřejmě že jsem to chtěla nejprve zneužít k maličké alteraci vědomí svého tehdejšího idolu, ale to nebyla jediná sranda a nepřístojnost, které jsem se chtěla dopustit.

Pak jsme si spolu po přednášce povídali, zabrousili jsme k významu bakterií v trávicím traktu pro člověka, k experimentům, kdy myškám měnili vlastnosti pouhou změnou mikrobiomu, o tom, jak mikrobiom ovlivňuje psychiku člověka... Kdybych byla trochu větší autista, asi bych pana profesora zabavila na zbytek večera, nebo lépe konference, odvezla bych ho k nám na matfyz a byl by z něj matfyzák. Ale naneštěstí jsem zrovna projevila společenskou inteligenci a pustila jsem ho na večeři.

Ale tentokrát se tak lehce nevzdám! 

Ereandil out, looking forward to an organ orchestra in the beautiful city of Szeged.