EUCMOS 33 v maďarském Szegedu

Rok se s rokem sešel a zase je tu léto, čas konferencí a bezuzdného vzdělávání. Letos jsem se ocitla v maďarském Szégedu, na Brazílii jaksi nebyly peníze a asi prý ani výsledky. Ale je nás tady dobrá parta, z našeho oddělení biomolekul šest, plus ještě nějakých deset dvanáct nematfyzáků z ČR.

Jeli jsme autem, měla jsem to štěstí, že Říčany jsou po cestě z Lužin do Maďarska, takže jsem ani nemusela vstávat v šest. Na D1 jsme se překvapivě zasekli kvůli nepříliš vážné bouračce dvou autobusů, ale aspoň jsme se mohli protáhnout a najíst. Čekala jsem, kdo z kterého auta vytáhne kytaru a zahájí zábavu, ale všichni účastníci silničního provozu zklamali. Nikdo s sebou nevozí kytaru pro případy kolony.

30. července 2016

Po náročné desetihodinové cestě jsme zašli do maďarské rybí restaurace, kde hrála cikánská kapela. Zjistila jsem, že to, co Maďar označí jako malou porci, je ve skutečnosti porce naprosto standardní, zatímco to, co je normální porce, je jídlo tak pro mě a mé alterego. Mé alterego se bohužel nedostavilo, takže jsem s těžkým srdcem musela kus porce nechat.

31. července 2016

Zaregistrovali jsme se a obdrželi pozvánky na všechny akce - welcome party, varhanní koncert, výlet a conference dinner. Na to, jak málo mají sponzorů, vypadá konference opravdu luxusně.

Snažím se mluvit maďarsky, ale většinou to skončí u použití jednoho z mých šesti naučených slov. Ale aspoň se snažím zapamatovat si jména jídel. I když oficiálním jazykem každé konference je angličtina, připadám si trochu ignorantsky, když si neumím ani objednat v restauraci. Nicméně poděkovat a pozdravit umím bez problémů!

První přednášky byly zajímavé, i když jedna obsahovala až moc základů vibrační spektroskopie, které jsem viděla asi stokrát.

Zaujal mě jeden profesor, který velice nadšeně vykládal o diagnostice nemocí z kůže. Dokonce se chlubil, že dokáže poznat těhotenství dvě hodiny po sexu; to jsem tedy nejen já zvedla obočí, ale ocenila jsem nadšení a snahu o sehnání nadšených subjektů. Pak jsem nicméně byla zklamaná, když nevytáhl spektrometr a nepozval nás, abychom mu poskytli vzorek svých předloktí a anamnézy, takže si s jeho hypotézou budu muset hrát v práci s naší iS50.

Opět jsem si poslechla přednášku prof. Kamneva, který se zabývá Mösbauerovou spektroskopií. Je to takový milý Rus, s kterým jsem se setkala už na minulém EUCMOSu, akorát jeho metoda je mi ještě pořád zahalená nejedním tajemstvím.

Podívala jsem se i do katedrály. Je příjemně prodchnutá byzantským vlivem, a když jsem tam seděla a meditovala, bylo mi moc fajn.

Po dni přednášek nás čekala welcome party - maďarská žranice. Bylo to náročné, ale povznášející. Potom jsme si ještě na pokoji povídali a probírali jsme naprosto nevědecky filmy a knížky, což byla příjemná změna.

Dala jsem si předsevzetí, že se zkusím ovládnout a nebudu se snažit pochopit úplně všechno, ale jenom to, co mě doopravdy zaujme. No, zatím mi to nevychází, protože je tu vedro, takže jsem zase do noci visela na Web of Science a zjišťovala jsem si všechno možné o různých věcech, hlavně o tom, co se vůbec netýká mého oboru. Když já si prostě nemůžu pomoct, ta část mě, která se tajně chtěla nechat vyhodit z matfyzu, aby se mohla přihlásit na medicínu, je prostě moc a moc živá! A na konferencích se tohle mé já dostává do úplně jiných dimenzí, asi jako do takového rauše, jako když dostanu do ruky skalpel.

1. srpna 2016

Další dávka přednášek, tentokrát ve dvou paralelních sekcích. Zašla jsem si na biosekci, jejímž chairmanem byl Henry Mantsch, emeritní profesor, který mě na loňském ICAVSu okouzlil svým... Jak to říct, aby to neznělo hloupě? Když je člověk emeritní profesor, může si dovolit vyslovovat věci, které si vědec ve svých nejlepších letech vyslovit nedovolí, protože by mu hrozilo všeobecné nevyslovené tiché pohrdání kolegů. Ale když jste pan profesor Mantsch, můžete si dovolit vyprávět o tom, jak jste v mládí chodil na wein und pretzel party se samotným Heisenbergem, teology, biology, filosofy, lékaři, fyziky, chemiky, kam si myslíte, že by se někdy v budoucnu mohla spektroskopie ubírat, nastínit své bláznivé vize...

Zkrátka to byla jediná přednáška ze dvou přednášek (ta druhá byl prof. Grof na transpersonální konferenci - podepsal mi knížku!), kdy lidi při potlesku vstali a nechtěli přestat tleskat. Přednáší ve středu, tak se těším. Taky doufám, že inspiruje spoustu lidí k větší interdisciplinaritě; přijde mi, že ti, co dělají na materiálech, netuší, co jsou proteiny a naopak, internista si s vámi nepopovídá o mozku a spektroskopii...

K večeru jsme se vydali do katedrály na koncert. I když mi varhanní hudba přijde často hrozně nepřehledná, mám ráda ten pocit, když sedím v kostele nebo v katedrále a okolo mě se rozechvívá vzduch zvukem; vlastně jsem přitom i tak trochu zapomněla na nepohodlné kostelní sedačky, které tlačí i na místech, které nemáte.

Předtím nám jakási paní povyprávěla historii katedrály, kterou tehdejší radní přislíbili nadpřirozeným entitám za pomoc při odstraňování následků povodní, museli však překonat spoustu nepříjemností - počkat, až umře páriš, který nechtěl, aby se kostel stavěl, přečkat první světovou válku, získat zdroje a finance... Ale evidentně se jim všechno povedlo dobře.

Po koncertě jsem se na chvíli zastavila u pana profesora Mantsche a samozřejmě jsem mu musela sdělit, jak moc se těším na jeho přednášku. Chvíli jsme si povídali, o vědě, duchu, kultuře a psychologii, doporučila jsem mu profesora Grofa, probrali jsme varhanní koncert, zkrátka kdyby všechny small talks probíhaly takhle, tak bych na ně velice rychle změnila názor!

2. srpna 2016

Stále neumím maďarsky. Ale vyspala jsem se relativně dobře, i když klimatizace nefunguje (smrdí, jako kdyby uvnitř byla mrtvá lasička). V noci byla totiž bouřka.

A pak nastal den HM, přednáška prof. Mantsche. Moc jsem se těšila. Možná to vypadá, jako kdyby snad pan profesor byl nějaký můj idol, ale to prostě nepochopíte, dokud nejste já a nevidíte ho naživo. Byla hodně podobná té loňské ve Vídni, ale stejně jsem si ho užila. Sledovat ho, nechat se odvát někam do světa Gedanke experimentů, které by žádný fyzik ani za článek v Nature neprovedl...

Jasně, že spousta lidí se blbě ksichtilo. Nebyla to opravdová věda. Byly to sny člověka, který by za svého života hrozně rád viděl něco nového. Asi si to dovedu představit - stojíte na úsvitu kvantové fyziky a říkáte si, kam všechno povede, jestli to ještě zažijete. Chcete prostě někomu předat myšlenku, že říkat "něco je nemožné", není to, co by měl vědec dělat. Že i vědec, co chce mít Hirschův faktor největší z party, si může dovolit snít.

Moc se mi líbila jeho metafora, že vědomí je temná hmota mozku. A mám ho stejně ráda! :-)

Prof. HH Mantsch

Podvečer byl věnován posterům. U toho mého se zastavilo docela velké množství lidí, vedla jsem diskusi dokonce ve třech jazycích a užila jsem si to. Kromě několika českých a anglických rozhovorů jsem si povídala i španělsky, což mě moc potěšilo. Vím i o jednom bodu do soutěže o nejlepší poster, co jsem dostala. Tak uvidím, jak to dopadne. Možná byl úvod "Chcete se dovědět něco o tajemství života, nesmrtelnosti a vůbec" nakonec dobře zvolený!

Zbytek konference

Nějak se mi už nechce popisovat den po dni. Prostě to bylo super a můžete si z toho odnést následující: Conference dinner je super věc, zvlášť v Maďarsku. Maďaři jsou fajn lidi, co se umí dobře najíst, ale maďarsky jsem se nestihla naučit. Krocaní prsa v ořechovém těstíčku plněná švestkami a camembertem se švestkovou omáčkou jsou něco, co musíte zkusit. Pokud v Plzeňské restauraci v Malackách narazíte na jídlo zvané dehonestátor, jedná se o velice pálivé jídlo a pravděpodobně po jeho požití budete gastronomickým způsobem dehonestováni. Nejezděte po D1. Pokud máte přednášku ráno po conference dinner, smiřte se s tím, že vám na ní budou lidi pospávat; pokud do ní ale propašujete odkazy na Alenku v říši divů, získáte si neopakovatelné místo v mé paměti, podobně jako prof. Fausto. Příští EUCMOS je v Portugalsku.

Ereandil out.