Velká Čína a malý človíček

Tak nevím. Velké říši, jejíž historie sahá několik tisíciletí do minulosti, jsem doposud ještě nevládla, ale říkám si, že by tak úžasné a perspektivní zemi nemuselo vadit, když se nějaké bílé opičky z Evropy schází s nějakým dalajlámou. A bílé opičky přeci nejsou zase až takové opičky, aby se musely klepat před hněvem velké Číny.

Že by nastala ekonomická katastrofa, kdyby v obchodech ubylo trochu věcí made in China?

Že by si najednou Číňani přestali kupovat naše pozemky a hotely? Jo, to by byla učiněná katastrofa. Uprchlíků a hesel, kterak naše země patří nám, bylo plno, ale když někdo pořádně zaplatí, bez jediného novinového článku podržíme, pak se osprchujeme a jede se dál, co?

Že bychom museli vrátit všechny zapůjčené pandy?

Nebo že bychom snad svoje suroviny přestali cpát na východ a spotřebovali je sami, aby se trochu ulevilo našemu životnímu prostředí?

Jsem zmatená. Jako oběť technického a přírodovědného vzdělání těmhle ekonomickým věcem nerozumím, ale něco mi říká, že když se Evropa obešla bez Číny celou svou historii, pravděpodobně by soudruzi neměli chybět nikomu ani teď. Zvlášť takoví milí soudruzi, kteří vidí v Evropanech jen své poddané a v ženách bezcenný póvl, který akorát rodí děti.

A kdyby to někoho zajímalo, tak ta poslední informace je zkušenost mé kamarádky sinoložky, která v Číně strávila několik let.

Ale asi si dovedu představit, že prase prostě nepředěláte, bude se před vámi plazit v bahně a chrochtat na povel, jen když dostane trochu těch zbytků z velké čínské kuchyně...

Ereandil out.