As nazgûl flies...

Jako by to bylo včera, kdy jsem nadšeně sledovala, jestli se mi z něčeho náhodou už už neudělá blbě, a už jsem objemná nezaměnitelně, neboť takhle se fyziologicky vyžrat prostě není možné, to bych musela být arciprase s krutou genetickou zátěží.

Když vám v břiše rostou dvě elfátka, tak prostě získáte jisté přednosti... 

Nicméně i přes svůj objem si nepřipadám nijak špatně, sice v noci musím vstávat, občas blbě spím a bolí mě záda, ale že bych byla kdovíjak nesamostatná, to se říct nedá. Takže to tady průběžně shrnu, abyste viděli, jak jsem dobrá.

Oblečení pro mě

Původní idea, že si koupím něco na sebe vzala zasvé, když jsem si uvědomila, jak nesnáším nakupování a že stejně neseženu nic hezkého za normální cenu. Ne že bych si nemohla dovolit to hezké od slavných návrhářů, kteří dokážou navrhnout i něco jiného než barevný pytel, ale nechce se mi dávat několik tisíc za věci, co budu nosit tři měsíce.

Dopadlo to nakonec tak, že jsem od kolegyňky dostala kalhoty, které ulovila v sekáči za čtyři koruny, jsou téměř nové a sedí mi na milimetr, a kamarádka z kenda mi zapůjčila kabát, do kterého se vejdu třikrát. Paráda. Víc mi za chození po obchodech nestojí.

Kočárek

Protože jsem se chtěla vyhnout kupování velkého auta a chtěla jsem se pohybovat v normálních kombících, musela jsem zapojit trochu vědeckého rešeršního ducha, abych na trhu identifikovala ten nejskladnější, dobře ovladatelný a posléze dobře prodejný kočárek. Povedlo se. Už nějakou dobu nám v obýváku stojí Baby City Jogger Double GT šedé barvy, a navíc téměř neojetý. Koupený za poloviční cenu, což je při dvaceti tisících za nové vozítko poměrně příjemné.

Oblečení pro dětičky

Poučená mými předchůdkyněmi se tady příliš neangažuji, protože elfí mláďata hrozně rychle rostou a všichni se na ně těší, tak jim kupují spoustu věcí. Takže jsem koupila zatím jenom dvě body v obchodě Nosferatu, ostatní bude ekologicky z druhých a dalších rukou. Nechci podporovat import z Číny víc, než je nutné.

České zdravotnictví

Pokud čekáte nadávání, tak jděte jinam, mladí komunisté, kteří opěvují doby minulé jsou ještě větší grafomani než já. Českému zdravotnictví nemůžu v tomto ohledu vytknout jedinou věc.

Zaprvé si na mě dávají opravdu dobrý pozor, i když na dvojčata jsem ten nejméně rizikový případ a nemám jedinou vlastní indikaci zvýšeného rizika kromě toho, že jich je tam trochu víc. Všechna vyšetření, jako prvotrimestrální screening, hromada prohlídek, sledování, jestli se náhodou dvojčata nechystají ven, kardioultrazvuk, podrobná ultrazvuková vyšetření, praktická lékařka - to všechno je stoprocentně hrazené pojišťovnou a provedené s velkou dávkou odbornosti.

Samozřejmě že by bylo super, kdyby na mě byli všichni pokaždé milí, ale to už bych hledala mouchy ad hoc, abych shodila něco, co si v žádném případě nic takového nezaslouží.

Zadruhé to, co si platím sama, je čistě moje dobrovolnost. Popíjím čaje a jím vitamíny. Zaplatila jsem si fotky, ale beru to tak, že rozpočet nemocnice funguje podobně jako rozpočet naší fakulty, to jest balíčkovým systémem, a když peníze nejsou v tom správném balíčku, ani všichni démoni s tím nic neudělají.

Zatřetí ne všechna vyšetření jsou povinná. Když se vám nelíbí, že vás chtějí poslat na amniocentézu nebo na test glukózové tolerance, můžete ho odmítnout, zvlášť když jediná indikace k provedení testu je věk v dokladech. Moje doktorka na Černém Mostě, MUDr. Vetešníková Koubová (zaslouží si reklamu), je v tomto ohledu velice rozumná a pragmatická a nezastává (aspoň ne viditelně) žádné extrémní stanovisko. Za dvě stovky administrativního poplatku ročně mám racionálního odborníka, a navíc nejdelší čekání, které mě u ní kdy postihlo, bylo necelých deset minut.

Začtvrté si můžu vybrat téměř jakoukoliv porodnici v ČR, která bude vyhovovat mým požadavkům, které nejsou úplně standardní. Ne že bych si chtěla odnášet placentu v krabičce domů, ale jsem velice ráda, že mě nenarvou do spádové nemocnice, kde mi bude někdo říkat, jak mám ležet a bude na mě svítit stowattovou žárovkou.

Pražská MHD

Pražská MHD je oproti českému zdravotnictví věc, která si negativní ohlas zaslouží. A ani ne tak samotná MHD, jako lidi v ní. Občas se najdou skvělé babičky, které se nabízejí, že za mě někoho vyhodí ze sedačky, nebo gentlemani, kteří si všimnou, že patrně nejsem jenom vyžraná, ale je to spíš výjimkou. Dnes jsem nastupovala na Opatově a jedna malá umaštěná paní se mě při úprku k volné sedačce snažila odstrčit. Sice se díky mému bojovému tréninku změnila spíš její dráha než moje, ale stejně mě to překvapuje.

Občas se totiž ráno probudím a říkám si, jak by to bylo fajn, kdybych mohla něco hezkého pro někoho udělat. Jenže prostě ty babičky se nenechávají přepadávat v mé blízkosti, abych mohla tasi meč, nikde nikdo nemohoucí. Tak jsem předpokládala, že podobně se ráno cítí víc humanoidů. No, asi ne. Tak jsem si dnes postála a říkala jsem si, jak je škoda, že je na světě tolik slabých lidí. Asi bych někoho mohla vyhodit ze sedačky, ale osobně bych raději kradla, než žebrala, o hozené kosti nestojím a mám svou hrdost (ne jako nějací sinofilové, abych byla aktuální). Tak jsem aspoň v odrazu mohla sledovat, jak vypadám dobře v kabátu od Péti, a bránit si svůj osobní prostor.

Přibírání

Přibírám. Má to takový efekt, že kromě bolestí zad to ovlivňuje i polohu těžiště. Když se totiž vyžerete, vaše těžiště, neboli hmotný střed, zůstává přibližně na stejném místě. Když ale otěhotníte nebo získáte super hmotný nádor na břiše, těžiště se vám posune dopředu, což vás nutí ke změně v používání různých svalových skupin. Mám pocit, že z toho budu mít hezčí zadek!

Vliv hormonů, infntilita a "placenta na mozku"

Asi jsem částečně imunní vůči přílišným hormonálním intervencím. Upřímně mě hormony táhnou spíš k labilitě a depresivním náladám, že nenajdu nemocnici, kde by mi bylo dobře, a že budu hrozně závislá na okolí. To rozum to táhne nahoru, hledá řešení a připomíná, že jsem nezávislá a zvládnu všechno. 

Infantilní taky nejsem. Rozhodně není pravda, že by se mi líbily všechny děti. Dítě je pro mě jako každá jiná lidská bytost. Tak, jak ocením krásné ženy nebo muže, ocením i roztomilé dítě. Nicméně ocenění dítěte s sebou nese i o něco vřelejší úsměv, jelikož na rozdíl od necenzurovaného slintání nad zadkem osoby před vámi je jisté nevinné laškování s malými humanoidy společensky přijatelné.

Co se týká placenty na mozku, tak tenhle jev jsem taky zkoumala. Alespoň u mě se neprojevuje žádná demence. Částečně je to dílem toho, že se intelektuálně neflákám a i přes plán mateřské dovolené jsem rozjela kontakty na doučování, abych se udržela v kondici, a částečně je to tím, že změny v přemýšlení se u mě sice projevují, ale ne ve formě demence. Sleduji u sebe jistou modifikaci verbálních schopností, při mluveném projevu se mi čato stává, že mám potíže najít a vzpomenout si na vhodné slovo. Jinde se to neprojevuje, tohle píšu jako obvykle bez kontroly a nějakého delšího přemýšlení. Za nalezení hrubky u mě máte kafe, to platí zvlášť pro Schyzofrenyka (těch y si nevšímejte, to je umělecký záměr).

Takže je taky dost dobře možné, že žádná těhotenská demence neexistuje a vymyslel si ji jen někdo, kdo záviděl několika schopným elfkám, tak začal pomlouvat a jako demonstrační příklad si vzal stvoření, která mají v kolonce zaměstnání na Facebooku napsáno "Mateřská, ale určitě né dovolená".

Těhotenské chutě

Nemám. Prostě nemám. Nic takového já nemám. To, co mi chutnalo, mi chutná dál, to, co jsem nemohla vystát, nemůžu vystát dál. Jediné změny nastaly v tom, že to, co jsem jedla jen proto, že jsem to dostala (např. smažené věci, méně zdravá jídla), mi chutnají méně. A nemám problém je odmítat, protože jsem těhotná a mám nárok na svoje gastrovrtochy.

Jména pro elfátka

Vybrat jména bylo nesmírně obtížné. Dvě se ještě nějak vybrat dají, ale čtyři! Navíc když máme každý jiný vkus... Tomáš má radši tradičněji znějící jména, já mám ráda libozvučná jména, která se nedají moc prznit. Sice jsem zjistila, že neexistuje jméno, které se zprznit nedá (Lubomír Chlupomír a Lenka Plenka pro mé rodiče jsou jenom začátkem), ale kdyby mému dítěti někdo řekl Bohouš, tak bych ho asi uškrtila bambusovou plenou. Německé jméno Lindner se ale naštěstí skvěle hodí k takovým jménům, která když vyslovíte, tak zní jako jako když teče čistý horský potok.

Takže moje milované chlapecké jméno, od maturity vymyšlené, je tam!

A víte, že naprosto přípustná jména by byla Faust Filibert Lindner, Jan Amadeus Lindner nebo Ireneus Lindner? Ne že bych tak chtěla pojmenovat dítě, ale třeba ta aliterace u Fausta Filiberta je přímo magická!

A vůbec, úplně nevíc krutopřísné jméno je Wolfgang "Vlčí smečka" Lindner!

To je pro dnešek všechno, mějte se krásně a užívejte si podzimní vůni hnijícího listí, ranní mlhy a symfonický metal.

Ereandil out, elven twins in.