Jak jsem potkala nutrie

Jelikož ryby už potkal Ota Pavel, tak jsem se musela setkat s něčím jiným. A protože savci jsou mi o dost blíž než ryby, potkala jsem se s chlupatými žlutozubými potvorami.

Ten víkend bylo krásně. Přiznám se, že to bylo dvaadvacátého října a od té doby jsem se nedostala k tomu, abych fotky z miláška nahrála na počítač, ale dnešní přednáška na konferenci Pigmenty a pojiva, kdy jsem ze sebe neudělala debila, mě nakopla k aktivitě a rozhodla jsem se zbavit se několika restů, abych je nemusela dohánět ve chvílích, kdy moje elfí dvojčata Siegfried a Brunhilda zavřou očka.

Říčany jsou hezké město. Nedaleko Prahy, se spoustou vlaků do centra a momentálně se starostou Vladimírem Kořenem, který je správný blázen do ekologie, takže se o Říčany dobře stará. A jednou z těch věcí, o které se postaralo vedení města, bylo vyčištění rybníka, postavení chodníku kolem něj, instalace laviček a vůbec, okolo rybníka se objevila hezká příležitost na fotoprocházku i pro lidi, co se místo chůze skoro valí.

Tak jsem si na jednom místě slezla ke břehu, sedla jsem na kámen a pozorovala okolí. Co vyfotit. A zanedlouho se kolem mě začaly stahovat nutrie. Nejsou blbé. Jsou plaché, ale nejsou hloupé, vědí, že já je nesežeru. Tak jsem mezi suchým listím našla několik košťálů od zelí a začala jsem s ochočováním. Dokonce jsem jedné z nutrií sáhla na fousky.

A to už něco znamená!

Mějte se krásně.

Ereandil out.