Negativistický článek a domácí porod

Mám radost, že se vám líbí povídání o mém dvojexcitovaném stavu. Mně se to taky líbí.

Ale abyste mě nepodezírali z toho, že si všechno vymýšlím a zatajuji chvilky, kdy si pod stolem hryžu nohu, tak v rámci rovnováhy sil jsem se rozhodla sem hodit něco negativistického. Není to pořád jenom rainbows and butterflies. Ale to nic nemění na tom, že je to super a neměnila bych.

Spánek

Moc se nevyspím. I když děti před narozením spí tak dvacet hodin denně a nevydávají žádné zvuky, spaní není žádná hluboká mdloba, při které bych se stoprocentně zregenerovala. Je to z menší části rozložením hmotnosti, pak také mými nočními návštěvami toalety a hlavně chemickými hrátkami mých malých elfíků. Chemické hrátky dvojčat nejsou vymyšlené - konzultovala jsem tuhle svou teorii s jedním doktorem. Nenarozené děti opravdu mají na svědomí syntézu chemických látek na bázi endorfinů, a to ze zjevného důvodu, aby se rozmnožování stalo oblíbenou kratochvílí živočichů.

Výsledkem toho je, že jsem neustále podivně sjetá, excitovaná, spím neklidně, nikdy dostatečně hluboce a jsem pořád unavená. A vůbec mě to neštve, protože jsem sjetá. Doufám jen, že to nezačne štvát mého milého šéfa.

Lékařské prohlídky

Aby té energie na práci a studium nezbývalo příliš, pořád mám v diáři nějaké prohlídky. Dvojčata jsou atraktivní experimentální materiál. Chce mě vidět moje doktorka, momentálně jednou za čtrnáct dní, chtějí mě vidět u Apolináře, protože dvojčata a protože jsem odmítla amniocentézu, a zanedlouho po mně určitě zatouží v porodnici. Takže brzy nastane čas, kdy všechny tyhle prohlídky budu muset trochu naředit, abych nebyla nezodpovědná a zároveň netrávila čas zbytečným cestováním za doktory.

Záda

Bolí mě záda. Humanoidní klouby se mi jaksi nezdají býti koncipované na hmotnost, která spadá do kategorie nadváhy. Pozitivní ovšem je, že se disciplinovaně držím na spodní hranici doporučených hmotnostních přírůstcích, takže při troše štěstí ze mě po porodu nebude vyžraná slonice.

Trénink a závody

Chybí mi akční pohyb. Cvičení pro těhotné je ze své podstaty jen taková náhražka pořádné aktivity, navíc jsou tam jen ženské a šance najít něco dostatečně zhuleného, aby tenhle aspekt nebyl tak hrozný, je v případě těhotenských aktivit nízká. Moc se těším, až si budu moct pořádně zařvat a zabojovat. Vzít někoho mečem po hlavě a nechat tam všechno.

Peer pressure

Jakmile se rozhodnete zahájit reprodukci, vaše nenarozené potomstvo se stává předmětem různých dohadů, doporučení, vůbec občas mám pocit, jako kdyby se moje dvojčata jakýmsi záhadným způsobem stala obecním majetkem, do kterého mi jsou všichni oprávněni kecat.

Začíná to radami o výchově, vyjadřováním ke jménům, životosprávě a pokračuje to k výběru nemocnice a způsobu vedení porodu.

Je lepší, když o těhotenství ví jenom nutné minimum lidí. Všechny ty reprodukční společenské interakce jsou někdy tak vyčerpávající, že občas ani nemám sílu se radovat sama, a právě v takových okamžicích s nostalgií vzpomínám na třetí měsíc, kdy to věděl jen Tomáš, Sorellina a má vílí sestra Maruška. To jsem šla do práce, bylo krásně, sledovala jsem červené vlčí máky ve větru, občas si jen tak lehla na louku a nechávala jsem elfátky syntetizované drogy konat svou práci.

Nedostatek alternativám nakloněných porodnic

A dostáváme se k tomu, co značnou část z vás určitě vyděsilo, k tématu porodnic a domácích porodů. Než se zděsíte, že mi dočista hráblo, tak vás ujistím, že doma svá dvojčata rodit opravdu nehodlám. Už jenom proto, že se mi moc nechce prát potom matrace a ostatní krvavé věci.

Ani tady nechci argumentovat pro nebo proti domácím porodům; ostatně si myslím, že otázka, jestli je porod doma zlo nejvyšší, je vyloženě nešťastně položená. Místo toho by bylo vhodnější se ptát, co lidi vede k tomu, že v zemi, kde je nejnižší novorozenecká úmrtnost, chce někdo rodit doma. Jestli by nebylo vhodnější se zeptat, co by se tak dalo udělat pro to, aby se lidem rodilo lépe v nemocnicích. Co jim tam chybí.

Krátce a mudlovsky k podstatě porodu: Porodní proces je řízen řadou hormonů, z nichž nejdůležitější jsou oxytocin a jeho antagonista adrenalin. Díky oxytocinu všechno šlape tak, jak má, adrenalin naopak celý proces zastaví. Oxytocin se vyplavuje, když se zvíře cítí v bezpečí, adrenalin je naopak nakopávačem, který vám má dodat energii potřebnou k boji, k útěku nebo něčemu mezi tím.

Krátce k tomu, co vylije adrenalin do krevního řečiště mně: Když na mě někdo moc svítí. Když mi někdo bere krev. Když mi někdo bodá jehlu do těla. Když mi někdo řekne, že jsem hysterka, případně nějakou podobnou větu. Když mě někdo nátlakem zažene do kouta, přeneseně i doslova. Když nabydu dojmu, že jsem v poloze a situaci, z níž není úniku. Když se mě někdo ptá na otázky, na které nechci nebo neumím odpovědět. Když jsem na neznámém místě. Když jsem s neznámými lidmi a nedejpřírodo s nimi musím interagovat. Když jsem v neznámé situaci.

Zároveň ale nechci, aby tuhle mou situaci někdo řešil tím, že mi prostě práskne oxytocin intravenózně a ať jako rodím hned teď, protože za mnou je fronta až k Václavovi.

Jediná porodnice v ČR, o které vím, že respektuje individuální přání a potřeby rodících v takovém rozsahu, abych pro ně nebyla konkrétně já jen další hysterka a biomatka, je v Krnově. Krnov je u hranic s Polskem. Krnov je asi tři sta kilometrů od Říčan. Zkrátka, Krnov mi je vytrvale rozmlouván jakožto naprosto nevhodné místo k porodu.

Takže teď budu muset hrát ruskou ruletu s porodnicemi ve středních Čechách, vzít si s sebou někoho, kdo bude všechny zúčastněné hlídat, aby mi neříkali, že jsem hysterka a že to musím zvládnout a tak dále. Kdo dohlédne na to, aby mi děti nikdo nikam neodnášel, když to explicitně nepovolím. Neradostné vyhlídky. V porovnání s tím nějaký porod doma se zkušenou asistentkou už tak hrozně nevypadá.

Lidi

Reprodukce zahrnuje interakce s různými lidmi. Narušování osobního prostoru neznámými lidmi, personálem nemocnic, který vidíte poprvé v  životě. Mluvení s nimi. Sdělování vlastních tajemství lidem, které jste v životě neviděli. Nespočet lidí, které musíte v MHD nenápadně praštit nebo odtlačit zpět, když vniknou příliš do vašeho gravitačního pole. Lidi, s kterými se normálně z nějakých důvodů nechcete bavit nikdy a nejsou vám sympatičtí (a moc dobře to vědí!), vaše břicho je pro ně však pozvánkou k interakci. Prostě tisíc důvodů k tomu, abyste utekli do pralesa (anebo aspoň do Přepych) a tam všechno přečkali.

Ale jinak se mám skvěle!

Ereandil out.