Dvaatřicetihodinový pracovní týden

Kolona, kolona, bouračka, kolona, tři a půl pruhu aut narvaných na dvoupruhovém kruháči a hodina zpoždění na půlhodinové trase.

Asi tak vypadala moje dnešní cesta z Říčan do Prahy. A napadlo mě, jak by bylo hezké, kdyby se do praxe zavedla myšlenka některých liberálnějších myslitelů a čtyřicetihodinový pracovní týden by se o dvacet procent zkrátil.

Má to samá pozitiva. Někdo si pracovní týden zkrátí na čtyři dny, někdo to zvládne nacpat do tří dní, někdo se rozhodne si to zařídit z domova během celého týdne. Ubyde emisí, protože ta část lidí, která sníží počet dní v práci, bude méně jezdit.

Rozloží se ranní a odpolední špička, protože někomu vyhovuje začínat pracovní den v jedenáct, jinému vracet se domů ve dvě odpoledne.

Pracovní produktivitu státní sféry a kancelářských profesí to neovlivní, někde existuje výzkum o pracovní morálce - lidé stejně dokáží naplno pracovat jenom omezenou dobu a pak už jenom zevlí.

Čas navíc bude možné věnovat vylepšování vztahů s rodinou a boji se stresem, takže se zlepší zdraví obyvatelstva a možná se zastaví vymírání evropské populace.

Lidé budou mít čas vrhnout se do aktivit v přírodě, takže vznikne tlak na udržování přírody v dobrém stavu.

Klesne spotřeba neobnovitelných zdrojů.

Stoupne počet pracovních míst v těch profesích, kde je potřeba být, jako jsou doktoři a zdravotní sestry. Státní sektor ušetří dvacet procent prostředků na provozních nákladech, které bude moci investovat do zdravotnictví, školství a vědy.

A taky... Taky ráno nepřijedu pozdě na zkoušku vánočních koled!