Mám zpoždění a vím o tom. Ale nějak jsem si nenašla čas článek napsat v den půlročnin, ani ho napsat předem.
Půlrok štěňat mi totiž připravil něco, na co jsem se netěšila, ale věděla jsem, že to jednou musí přijít. Nejedná se o návštěvu zubaře, odběr krve, kolonoskopii, sondu zarvanou do krku ani jiné podobné laskavosti páchané na mém hardwaru, ale o nepříjemnou teplotu hardwaru milých elfíků. Původně jsem myslela, že chytili virózu ode mě a Sorelliny, ale teď si spíš myslím, že jim porostou zuby. Kromě teploty jim nic není, jsou v pohodě, smějí se, chtějí si i trochu hrát, input i output jsou naprosto v normě, jenom jsou logicky trochu ospalejší a nevrlejší. Takže zatím počkám, nechci je tahat k doktorovi, kde by mohli chytit nějakou opravdovou chorobu.
A jak to s nimi tedy vypadá? Ještě stále se tváří, jako kdyby neznali rozdíl mezi derivováním a integrováním, ale spějí k tomu. Dori se věnuje rozvoji svých fyzických dovedností a místo toho, aby se pohyboval lezením vpřed, odválí si několik sudů. Protože lezení a plazení je too mainstream pro mého malého hipstříčka.
Viktorka, i když se přetočila na břicho jako první, usoudila, že někdo v rodině musí být správná, a tudíž náležitě ukecaná ženská, na nějaké trapné pohyby se zatím vyprdla a jala se žvanit. Její ararara se změnilo v mamama a bababa. O tom jsem četla, je to zdvojování slabik. Daník to nedělá, ale zase povídá tak, že je v tom opravdu hodně hlásek G. Zní to občas jako magie. Možná se snaží seslat nějaké zaklínadlo, co já vím.
A jsou boží. Úplně úžasně spolupracují, když někam jdeme, už jsem s nimi byla na třech svatbách, z toho na dvou jsme přespávali. A vždycky to zvládli skvěle. Na svatbě víly Marušky, kterou tímto zdravím, pokud sem zavítá, měla Viki spoustu připomínek k obřadu a v kostele se to hezky rozléhalo. Asi mi chtěla sdělit, že pro sušenky k farářovi si chodí jenom katolíci. No, je chytřejší než já. Daník si zatím hověl v kočárku a poslouchal varhany.
Dokonce jsem je už seznámila i s Etienem, když jsme navštívili novomanžele doktorovy. Viki nelenila a strčila Etienovi ruku do pusy, načež Etien nezaváhal ani vteřinu, protože co kdyby náhodou z toho něco káplo, a začal cucat. Nic z toho nekáplo, ale Viki byla spokojená. Možná je to nějaký mimi mafiánský pozdrav největšímu bossovi Viktorce.
A tady jsou, deset dní před svými půlročinami. Na svatbě Marušky bylo málo místa. Muselo se to řešit s matfyzáckým nadhledem.
Mějte se fajně!