2017 review

Říkala jsem si, že by bylo hezké udělat si takové stručné shrnutí, co se mi za rok 2017 přihodilo, ty z vás, kteří mě mají rádi, tím potěšit, a ostatním aspoň hnout žlučí.

• V lednu jsem obdržela malá elfíčata. Rostou jako z červené čočky a mají se čile k světu, každou chvíli očekávám, kdy Daník začne chodit a Viktorka to od něj obšlehne. Možná by mohli začít brzy i mluvit.
• Zlepšila jsem se ve focení. Částečně je to mnou a částečně mým třetím miminkem, Nikonem D500.
• Nezanevřela jsem na psaní a kreslení. Sice to vzhledem k nabitému programu není nic moc, ale i to málo se počítá.
• V průběhu první poloviny roku jsem se víceméně nenásilně přeorientovala na veganskou stravu, aspoň tak z 98 %. Nerozvedla jsem se přitom, nebyla jsem vyděděna, ani se mnou nikdo nepřestal mluvit. Stojí to za to, můžete to vyzkoušet. To, anebo mít dvojčata, to je taky dobré.
• Začala jsem pracovat na třetinový úvazek v práci. Dělám jen relativně jednoduché věci, ale každé páteční odpoledne tam chodím a zatím stíhám všechno, co slíbím.
• Dva dny před koncem roku jsem si zašla ke kadeřníkovi. Už jsem se nemohla dívat na to, jak dvě třetiny vlasů, které mi předtím vypadaly, teď páchají na mé hlavě svatozář, takže jsem se rozhodla pro radikálnější řešení. Je to nezvyk, ale dobrý nezvyk.
• I s dětmi se věnuji společenskému životu, chodím do kina, na konference, na různé oslavy a tak dále. 
• Těsně před koncem roku mě začalo víc bavit go. Dokonce koketuji s myšlenkou, že bych si něco nastudovala. Jen doufám, že s tím Tomáš nepřestane jen tak.
• Začala jsem psát tři knížky. Jsem tedy na čtyřech rozepsaných "knížkách" a několika povídkách.
• Někdy spím dokonce i sedm hodin denně. V noci. Přes den totiž spát neumím.

Takže tak. Mějte se krásně a užijte si nový rok tak, abyste o něm mohli napsat nějakou nesmrtelnou literaturu. Ideálně však komedii, neb tragédie končí zpravidla smrtí, zatímco komedie svatbou nebo všeobecným veselím.