Sayonara | Planeta opic, proč nechodit do kina sólo und so...

Dnes jsem musela opustit byt. Z důvodu randícího. Tedy ne mého, musela jsem uvolnit byt, aby se rendez-vous mohlo konat tam. Tak jsem se tedy vypravila do kina. Říkala jsem si, že by mohlo být fajn zase se jednou vypravit do kina. Nicméně při pohledu do programu jsem začala pochybovat. Na nic jako Román pro muže teda nepůjdu. A že bych zašla na Šmouly? No to bych už musela být ale opravdu dementní. Pokud modré postavičky nejsou Navi z Pandory nebo elfové či draenei, tak ne, děkuji pěkně. Rádoby psychologický thriller jsem po zběžném pročtení komentářů na csfd.cz zavrhla.

A tak jsem skončila u filmu Zrození planety opic. Nutno říci, že jsem ráda, že jsem si vybrala právě tenhle film. Možná proto, že jsem neměla příliš vysoká očekávání, se mi film velice líbil. Ani chvilku (dobře, u reklam na začátku ano) jsem se nenudila. Přemýšlela jsem nad záhadným virem, pomocí něhož aplikoval vědecký tým cizorodou DNA primátům, a opravdu jsem zatoužila být v té laborce (ok, tohle je možná trochu profi deformace. Oh, jak to hezky vypadá, když mohu napsat "profi deformace"!).

Před samotným promítáním jsem usedla do téměř prázdného sálu. Vedle mě seděla partička kluků. Divně se po mně dívali, šeptali si a smáli se. Pochopila jsem z toho něco ve smyslu, že jsem looser, kterému nepřišlo rande. A ještě vedle mě zůstalo volné místo. Právě jedno. Náhoda je blbec. Hrůza, jako kdybych si nemohla zajít sama do kina... To je jedna z těch méně hezkých věcí na prázdninách - všichni kamarádi jsou buď sto a více kilometrů daleko nebo beznadějně uvězněni v řiti, kam jezdí jeden autobus denně. Doufám, že pokud mě někdy postihne vesnice, tak budu vlastnit auto a Praha bude do deseti minut svižné jízdy...

A zítra hurá do práce! Budu dělat sekretářku u taťky. Protože se nebudu prodávat pod cenou nějakým individuím, co se potřebují rychle naučit na zkoušku z matiky a je jim líto peněz. Teda, než doučovat pod cenou, to snad raději zadarmo a prohlásit to za dárek.