Sayonara | Normální muž a normální žena

Jako každý tvor na rodičovské dovolené samozřejmě hojně využívám sociálních sítí, vysedávám dlouhé hodiny u eMimina, Mimibazaru... Ne, mám jen Facebook, ale i na něm se občas najdou perly, nad kterými se dá uvažovat i tak obsáhle, že to vydá na celý článek.

Jedna moje kamarádka sdílela článek o normálním chlapovi. Tady si dovolím citaci, protože takový klenot by se mi nepodařilo vypotit ani s lahví vína při ruce. Tak tady je:

Pokud vám na muži vadí to, že chrápe, že se neholí, cintá, sem tam vypije o 6 piv víc, než ustojí, civí na fotbal, olizuje nůž, srká řízek, chová se občas jako idiot, dost často mluví dost sprostě, ještě častěji nemluví vůbec, nechápe vaše náznaky, nepozná špinavou košili, není schopen správně vyhodnotit situaci zasychajícího nádobí ve dřezu, nemá pochopení pro váš premenstruační syndrom, nahlas smrká a občas vám řekne vole, je to asi jako by vám vadilo, že má penis. Čili, pokud potkáte muže, který nebude vykazovat výše uvedené znaky, je to přešitá ženská a nebo buzna, ale rozhodně to není NORMÁLNÍ chlap.

Tak jo. Asi se mi za život podařilo chodit pouze s jedním chlapem, kterého by každý rozumně uvažující člověk vyexpedoval někam, kde bude dlouze a bolestivě umírat, a zbytek byly buzny a přešité ženské. Nemám teď na mysli to chrápání nebo nemluvení, ale takové to sdělení, že normální muž je líné prase, které by bez své méně chlupaté polovičky chodilo ve výkaly znečištěných hadrech, rylo rypáčkem ve špinavém nádobí a vykazovalo nulovou míru empatie.

Sorry, ale i já se svým do velké míry naučeným poznáváním emocí lidí poznám, že někomu není dobře a že místo žádosti o to, aby mi vyžehlil košile, mu bude lepší přinést horký čaj a tabulku čokolády. A chápu, že v České republice je určitá míra alkoholismu naprosto běžně přijímanou normou; to ale neznamená, že je to v pohodě. To jako když budu chodit s Kolumbijcem, tak mám být smířená s tím, že prostě bude prodávat dětem před školou drogy jen proto, že v Kolumbii to dělá každý?

Trochu totiž nechápu to všeobecné přijímání Homera Simpsona jakožto normálního muže, za kterého by každý měl být vděčný. No, ale to není všechno. Jako by toho nebylo málo, na Facebooku na mě vyskočil článek z Reflexu (ano, moje oblíbená studnice moudrostí opět v akci!), že ženy nechtějí vyhrávat, že chtějí jen hezky remizovat. Že jim vrcholový sport a konflikty nesvědčí.

Tak předně se mi zdá, že vrcholový sport, a vůbec cokoliv extrémně jednostranně zaměřeného, neprospívá naprosto nikomu, a to se mu mezi nohama můžou bimbat klidně štěněčí hlavičky.

A pak - autor píše něco ve smyslu, že pokud je někdo orientovaný na to, aby byl pořád jen nejlepší, nemůže rozvinout empatii. Co je to za blbost? To jakože nejde milovat hry a výhry a zároveň si vyvinout empatii? A zabil to větou, že ženy jsou pro něj hrdinky, když jsou matky, které vozí děti do školy, perou chlapům košile a ponožky. No, Reflex znovu zaválel. Předpokládám, že si pak pan autor s JXD společně zanotovali, jak je to tradiční dělení rolí super, dali si o šest piv víc, než ustojí, hodili špinavé ponožky do kouta a od srdíčka se zasmáli všem těm buznám a přešitým ženským, co si po sobě umí umýt nádobí a poznají, kdy si mají vyměnit košili.

A poslední kapkou do kalichu mého rozhořčení byl článek od jakési blogerky. Ten se nesl v duchu, že ženy pod taktovkou společnosti touží vyhrávat, a to je špatně, protože ženská síla je někde naprosto jinde. Že chtějí tvořit a ne nikoho porážet.

Tak nevím. Všechny tyhle pindy o mužství a ženství mi prostě nemůžou znít jinak než pindy. Hrát je super. Vyhrávat ještě lepší. Nevím, proč by to mělo jakkoliv interferovat s mojí schopností tvořit nebo si udělat představu, jak se cítí lidé okolo mě. A opravdu nevím, proč některé choré mozky pořád napadají kraviny, že vlastnictví nějakého typu genitálií člověka k něčemu předurčuje.

Jedině k tomu, že jakožto majitel jedné sady genitálií typu F můžu s kompatibilním protějškem vytvořit potomstvo vysokých genetických kvalit. Ale jestli mi nějaký expert bude tvrdit, že touha vyhrávat, závislost na adrenalinu, nadšení ze zbraní, záliba v černém humoru, občasné lehce agresivní chování, kupování květin pro mého milého, jízda autem ve stylu mého tatínka a další věci nejsou nic pro mě, tak vezmu jeden ze svých mečů a narvu mu ho do nejbližšího otvoru.

Tak jo, to bylo takové moje večerní plamenné rozhořčení nad lidmi, které pravděpodobně v životě nikdy neuvidím... A jestli máte nějaké připomínky nebo nápady k tématu, sem s nimi, šplhnete si u mě!

Ereandil out.

Ereandil sleep...