Ereandil je borec!

Už jste někdy šli po Praze a proti vám šel někdo s nepřítomným pohledem, krvavou pusou a plyšákem v ruce? Pokud ano, gratuluji vám, je docela možné, že jste potkali mě.

Bydlely u mě čtyři osmičky. Jedna z nich měla kolizní kurz a hrozilo, že naboří naprosto nevinnou sedmičku, a všechny byly kvůli svým fyzikálním parametrům poněkud zkažené. Pan doktor, u kterého se mi povedlo se společensky znemožnit naposledy, prohlásil, že musí ven. Že se mi kvůli nim kazí i ostatní zuby. Teď u mě bydlí osmičky už jen dvě. Doktorka mě přesvědčila, že není dobrý nápad trhat všechny čtyři najednou, takže i přes mé odvážné představy zmizely jen dvě.

Půlka mojí tváře byla pár hodinek mrtvá. Tak se mi tak trochu dařilo krvavě slintat. Daník mi nevědomky zapůjčil svého plyšáčka myšáčka, neboť Ereandil potřebuje v zubařském křesle společnost.

Doktorka byla hezká, milá a hodná. A Mowe, omlouvám se, na prsa se mi nějak přes její krásné oči ani čumět nechtělo. 

Na Hlavním nádraží už mi plně zabral prášek na bolest, což bylo dobré, jelikož lepší než dvojitá analgeze je už jen trojitá analgeze. Čtyři a více způsobů tlumení bolesti už zavánějí solidním tripem, a to se mi riskovat nechtělo. Nějaký milý kluk se ke mně odvážil přiblížit, jestli prý nechci Ibuprofen. Je hrozně milé potkat přátelské lidi, ale ani na tohle se mi nepodařilo zapomenout, balení nějakého analgetika bylo hned vedle mého švýcaráku a peněženky. Zajímalo by mě, jak hrozně musí člověk vypadat, aby mu nabízeli drogy ilegální...

Před nějakou chvilkou to už všechno přišlo k sobě a je to docela v pohodě. Žádný otok ani modřina, kterou mi slibovali. Jen lehce naducaná spodní část tváře. Sakra, měla mi vzít všechno. Teď budu mít pár dní asymetrický gesicht.

Ale podařilo se mi přežít a společensky se znemožnit pouze středně. 

Ereandil je borec!