Nemoudře o moudrácích

Už nějakou dobu disponuji pouze šestadvaceti zuby. Od pátku, kdy jsem se vypravila na dekapitaci těch zbývajících dvou kousků, které mi dělaly v puse neplechu a neautorizovanou techno party.

Měla mě na starosti opět stejná doktorka, MoW promine, ale opět jsem jí nekoukala na prsa, jen na obličej. Ale vzhledem k tomu, že mě nikde prostorově neomezovala, tipuju, že to nebyla žádná gigantická katastrofa. A prstýnky zubaři nosit nemůžou, protože už tak je v lidských ústech málo prostoru...

Nakonec šla horní osmička ven opět celkem v pohodě. A rychle.

S dolní byl problém, protože opět nebyla pořádně vyrostlá, takže ji paní doktorka musela páčit a ještě mi poškrábala něco v krku, takže se mi pak celý víkend blbě polykalo. Ale co, aspoň jsem mohla požírat spoustu zmrzliny a dělat si s dětmi smoothies. Problém nastal až dnes, kdy místo skonu nebohé dolní osmičky začalo lehce tepat a odporně páchnout. Prostě jak kdyby mi v puse zdechla veverka. Když jsem tam svítila a koukala, všimla jsem si něčeho, co vypadalo jako odhalená kost.

Takže jsem uklidnila rozklepané nohy, sbalila děti a s vidinou nepříjemného opětovného rozřezávání dásní jsem se vypravila do jámy zubové. Moje oblíbená doktorka tam nebyla, vzal si mě na starost takový hezký mladý zubař, který si ze mě celou dobu dělal legraci. Což o to, já bych mu všechny jeho vtípky elegantně vrátila, kdybych nebyla na té špatné straně nebezpečných nástrojů.

Ale výskyt na té horší straně mi ubírá dočasně takových padesát bodů IQ, čímž se ocitám někde u průměru, a to se pak elegantní vtípky házejí blbě. Pan doktor prohlásil, že neví, jak smrdí zdechlá veverka, měl zkušenosti prý jen s mrtvými myšmi. Kouknul mi do pusy, propláchl ránu a bylo to.

Vzpříčilo se tam nějaké pitomé zrnko rýže, které začalo hnít. Žádní mrtví hlodavci!

Takže nejen že jsem se znemožnila společensky, znemožnila jsem se i vědecky, když jsem zaměnila hnijící zrnko rýže za odhalenou kost.

No, tak mám aspoň veselou anekdotu, kterou můžu vyprávět všem, které by mohla čekat podobná výprava.

Jo, a děti opět sklidily nesmírný úspěch, Doriánek mrkal na sestřičky, smál se na pana doktora a vůbec měli oba úspěch. Chci být zase mimino, aby mi k ovládnutí společnosti stačil jen rozpustilý pohled na skalpel!