A támhleten pán mi může políbit pr...

To si takhle jdu půlnočními Říčany, meče v ruce, hlava kdesi vysoko, protože se mi podařilo přežít trénink (po dvou letech v bógu - brnění -, a to bez výraznějšího společenského znemožnění), když vtom mou pozornost upoutají dva podnapilí jedinci.

Jeden se tak zvláštně motal a potácel kolem přístřešku na popelnice a s výraznou opileckou artikulací vysvětloval svému kolegovi, který byl v o něco lepším stavu, že flašky se nesmí rozbíjet, že i ony mají právo na život a chtějí žít. To mi přišlo jako zajímavá myšlenka.

Nicméně pak své opilecké oko zaměřil na mě a prohlásil: "A támhleten pán mi může políbit prdel."

Jeho kolega mě zhodnotil okem méně opilým a odvětil: "Až na to, že je to děvče."

Vážně mě to rozesmálo. Byl to pokus o seznámení? Nabídka sblížení? Kompliment? Výzva k souboji? Netuším. Ale byla to taková veselá zábavná tečka za hezkým dnem.

A já si jdu konečně oholit ten plnovous. Anebo ne, nechám si ho do příští návštěvy kadeřnictví, aby po mně kadeřník zase nechtěl tu neférovou dámskou cenu, která je skoro dvakrát vyšší než pánská.