Těžko uvěřitelné dětské destrukce

Moje elfíčata jsou boží. Jsou to ťutínci a hrozně mě baví.

Mají ale bohužel jednu takovou vlastnost, která je občas zdrojem pobavení komediálního charakteru, co se obvykle dějí pouze v komediích a v reálném životě se rozhodně nedějí neúmyslně.

Kromě toho, že Daník má na svědomí už dvě stojací lampy, pár počůraných knížek, vyčůral se mi pro jistotu ještě na stůl, Viki se mi pravidelně snaží extrahovat mateřská znaménka, poslední zmíněná mi ještě rozflákala mobil.

Dvakrát. Když to udělala poprvé, na displeji byla jen taková relativně esteticky přijatelná prasklina. Podruhé to bylo horší. Z mého mobilu se tak stal generátor náhodných lajků a klikání, což může v jistých situacích způsobit přinejmenším pobavení.

Když mi mobil sám od sebe lajknul nějakou přiblblost, co někdo zveřejňoval, bylo to ještě v pohodě, protože to nebylo nic společensky nepřijatelného, jako kdyby to byl nějaký status Tomia Okamury. Nicméně! Když si někdo pořídí Messenger, přijde vám upozornění ve formě nepřečtené zprávy. A jedna taková zpráva mi přišla i od mého kamaráda, s kterým jsme chvíli chodili.

Tak jsem na to klikla, aby mi v Messengeru nevisely nepřečtené zprávy. Můj mobil dokonal zbytek. K takové zvlášť speciální zprávě od něj mi přidal brečícího smajlíka. Což by bylo možná i trochu kontextově správně v té době, nicméně teď to vypadá skoro tak, jako že jsem se opila a projížděla staré zprávy a házela k nim rozcítěné emotikony. No napsala jsem mu hnedka, že můj mobil sám náhodně kliká, ale považte, jak blbě to vypadá, že to skoro vypadá jako výmluva, co vymyslí napůl opilé zoufalé individuum... Achjo... Tak jen už čekám, až mi to lajkne toho Okamuru, ať je společenské znemožnění dokonáno.