Sayonara | Tatry, kendó, mimísci aneb elfí summertime

Podařilo se mi uspat mimísky, takže mám chvilku jen pro sebe. Kolegové po mně nechtějí žádnou práci, což je smutné, tak aspoň provedu zápisek do zdejšího lodního deníku.

Tatra trip

Byli jsme v Tatrách. Tenhle výlet jsme plánovali poměrně dlouho, Sorellina kvůli němu dokonce prodala lístek na Colours of Ostrava. Najít termín, kdy je šest dospělých v létě v republice, je docela kumšt. Ale povedlo se. Tak jsme vyjeli, v jednom autě já s Tomem a elfíčaty, v druhém autě Sorellina, babička, děda a teta. No a vzhledem k tomu, že děda má kromě atestace s interny, psychiatrie, obecného lékařství, organizace lékařské péče etc. ještě atestaci z všeobecné buzerace, bylo naše auto tím klidnějším a pohodovějším.

Elfíčata totiž těch čtyři sta kilometrů zvládla skvěle. U řízení jsme se střídali, dokonce se mi povedlo chytit i průtrž mračen, v které to jelo fakt zajímavě, serpentinky v horách byly taky super. *bez sarkasmu* Nicméně to bohužel touhle průtrží to nekončilo a téměř nepřetržitě chcalo následující dva dny, kdy jsme chtěli vzít děti kolem Štrbského plesa, aby se mohly příležitostně ráchat ve vodě. No, houby.

Jak největší masňáci a konzumáci jsme se uchýlili do odchodního centra v Liptovském Mikuláši, kde jsme blbli v dětském koutku Handy Dandy, údajně nejhustějším v Liptově. Druhý den jsme chtěli jít do aquaparku Permon, kde podle všeho měli mít skvělý dětský koutek, nicméně ten byl z důvodu přívalových dešťů (asi jim odešel filtr) zavřený, takže děti jsme dali babičce s dědou a my, nad osmnáct a pod šedesát, jsme se vydali na relax. Potřebovali jsme si odpočinout od dědových příkazů.

Takže jsme se s Tomem vypařili do soukromé vířivky za dvaadvacet Euro, kam nás velice ochotně vmáčkli. Jmenovalo se to Čaro pri sviečkách a za ty prachy to stálo. Jo, a měli tam taky super tobogán s duhovými zvířátky. Ne že bychom ty děti neměli rádi, ale občas je poslat šířit mír a lásku jinam je osvěžující.

Další den jsem já s dětmi zajela k příbuzným do Liptovského Hrádku. Mám jednu nesmírně pohodovou "tetu" (už to je přes tolik nějakých kolen, vlastně myslím, že v rodokmenu je někde na linii se mnou a je to nějaká přes-přes-sestřenice, nicméně je jí kolem padesáti - dcera dědovy neteře), která má syna a dceru. Ten syn je naprosto boží kluk, hraje na klavír, flétny, kytaru, cestuje, je hezký, inetligentní a sympatický etc., prostě všechno, co byste u kamaráda nebo kohokoliv jiného chtěli a potřebovali, akorát se tam jen na chvíli mihnul, což mě trochu mrzelo, protože jsem doufala, že spolu strávíme trochu víc času. Že bude nějaké dopolení hudební mecheche.

Tak jsme s dětmi šli na hřiště, zatímco zbytek výpravy jel konečně na Štrbské pleso, kde opět začalo lít, takže si nakoupili nepromokavé bundy, poseděli v kavárně a to bylo všechno. Já jsem si zatím užívala pohodu u Janky. A aby toho nebylo málo, dědovi ujel kompliment mým směrem - že prý umím docela dobře řídit. Pak jsme se všichni sešli v Hrádku na zahradě, pojedli jsme, popili a bylo to fajn. Děti byly společenské a hned se se všemi skamarádily. Dokonce i Daník se nechal chovat od ostatních.

A když se konečně po třech dnech deště udělalo hezky, jeli jsme domů. A bylo to.

O slovenském jídle

Slovenské jídlo je dobré, ale co se týká veganství, je to tak trochu Mordor. Mezi bezmasými jídly se pravidelně objevuje cosiko se slaninou, protože prostě slanina je top. V menších městech je prakticky nemožné se jen tak bez důkladné google přípravy najíst dobře vegansky, na druhou stranu, i když jsou v lecčems Slováci daleko za ČR (já to můžu říkat, jsem ze 3/4 Slovák), jsou zase obecně nesmírně ochotní a kombinovat přílohy, případně si dát samotnou přílohu není většinou problém. Akorát je to prostě trochu opruz a je lepší říkat, že jste alergičtí.

Kendó summertime

Kendó je zvlášť výživné, když je venku víc než třicet stupňů. To si takhle dáte rozcvičku a leje z vás pot. Tak si vezmete ještě brnění, aby to stálo za to ještě víc. Jelikož chci v září dělat zkoušky na první dan (protože mě už strašně štve, že mě předbíhájí lidi, co začali cvičit několik let po mně), Tomáš se rozhodl, že mi přenechá svoje páteční tréninky a budu chodit místo něj. Občas, zvlášť když se teplota škrábe ke čtyřicítce, ho podezírám, že to udělal naschvál, aby nemusel cvičit v takovém vedru, nicméně i tak je to milé a příjemné.

Není nad to se občas řádně zrušit.

No, a v pátek a sobotu jsme měli návštěvu z Japonska. Suzuki sensei přijel i se svými osmi dany a dvěma přáteli. Byl to takový milý, osmašedesátiletý vysoký pán, co se nejdřív relativně dlouze rozpovídal o filosofii kendó a pak se rozhodl nás lehce prohnat. No, bylo to fajn. Akorát moc nevím, co před takovými osmými dany dělat, protože si připadám jako opička, co ukazuje architektovi, jak na sebe postaví dvě kostky.

Nicméně pak jsme dali bíru keiko a v sobotu se trénink z plánovaných tří hodin protáhl dokonce na čtyři hodiny a kousek. Hehehe. Ale podařilo se mi se náležitě připravit. udělala jsem si shake z mandlí, švestek a banánu, spoustu vody a rozumně předtím jsem se najedla, takže menší krizička se dostavila až ke konci čtvrté hodiny, což znamená, že se mi to povedlo napočítat docela dobře. Flower power!

Tenhle sensei byl moc milý. Moc se mi líbilo, jak se ke každému choval mile a přátelsky, a myslím, že to dokonce i myslel vážně. I to jeho kendó nadšení bylo nakažlivé, což někdy těm Japoncům chybí. Tedy, dát to takhle hezky najevo.

Říčany summertime

Je mi vedro. Mám ale štěstí, že děcka nijak nepohoršuje, když trávím většinu dne jen v kalhotkách, akorát je problém, když přijde třeba pošťák. Moje výmluva "počkejte prosím, něco na sebe hodím, protože mě děti něčím polily" začíná být podobně otřepaná jako hlášky z porna. Tak si jen musím dávat pozor, abych dopravu objednávala vždy u jiné společnosti, neboť se mi nechce ji používat na jednoho člověka několikrát do měsíce.

Potí se mi prsa, kdyby to zdejší prasáky zajímalo. Potí se mi prsty, když držím pastelky, takže malování je až do odvolání out. Kytara tak napůl.

Nicméně! Podařilo se mi konečně dopsat svou pohádkovou knížku, takže až mi Tomáš dodá sken posledního obrázku, začnu ji vnucovat nakladatelstvím a nepřestanu, dokud se s někým nedohodnu. Muahaha, budou mě číst děti!

See you!

Ereandil out.