Já že mám jít do politiky?!

V poslední době mi několik na sobě nezávislých lidí sdělilo, že mám jít do politiky. Že se tím svým žvaněním a argumentováním mám živit.

Znáte to. Prostě nezávazně žvaníte, někdo vám něco řekne a vy mu na to poskytnete svůj náhled obsahující neprůstřelnou logiku, čímž naprosto dokonale uzavřete téma hovoru, takže dvěma možnými reakcemi jsou "jsi kokot" a "běž do politiky, to by ti šlo". Nutno dodat, že ve svém okolí mám drtivou většinu lidí alespoň elementárně slušných, kteří volí možnost druhou, a tak mi ještě nedali možnost vyzkoušet si, jaké je to někomu ironicky pomalu zatleskat.

No a tak mi to začalo vrtat v hlavě. Jak se vlastně stát politikem a co to obnáší? Nejjednodušší možnost, která se mi naskytla, bylo zapnout online přenos z poslanecké sněmovny.

A to vám řeknu zcela upřímně - být poslancem, tak mi z toho asi jebne. Představte si, že jdete do práce, máte na programu několik bodů, které je potřeba projednat a o kterých byste měli hlasovat. No jo, nicméně místo toho, aby se příslušná novela nebo zákon stručně představily, padlo několik připomínek a rychle by se odhlasovalo, je skutečnost úplně jiná.

Tak třeba ty úvodní plky. Příslušný poslanec většinou ten svůj výtvor uvede něčím příšerně dlouhým, co obsahuje něco ve smyslu, že je z malé vesničky, kde dělali to či ono, a on se dal do politiky z čistého srdce, aby té vesničce usnadnil žití, doplní to nějakými dalšími pindy, načež se konečně po nesnesitelně dlouhém projevu dostane k jádru věci. Pak následují další a další... Neusnout je umění. Věřím tomu.

Pak následuje něco, čemu se říká faktické připomínky. Během nich polanci místo toho, aby komentovali relevantně a mluvili k tématu, řeší číčoviny, kdo co komu řekl, vyřizují si své osobní antipatie, diplomaticky se urážejí, často to vypadá, že ani nevědí, o čem mají hlasovat, a ke všemu je to tak nesmírně dlouhé!

Po téhle části, která je ovšem trochu svižnější, jelikož na faktickou připomínku má poslanec dvě minuty, následují další plky a až po nich se hlasuje. Takže bod, o kterém je většina poslanců beztak rozhodnutá dlouho dopředu a dal by se zprovodit ze světa během patnácti minut, se řeší nějaké dvě hodiny, následkem čehož se samozřejmě nestihne projednat všechno, co je na programu.

Takže s touhle online zkušeností se dívám trochu jinak na Schwarzenberga, který si tam toho šlofíka prostě dá, a na Babiše, který kdysi prohlásil, že jednání ve sněmovně je ztráta času. Protože to opravdu ztráta času je, klidně to může fungovat tak, že ten z klubu, který si vytáhne nejkratší zápalku, tam bude sedět, zapisovat zábavné nebo důležité věci a ostatním dá echo před hlasováním, aby přišli na to důležité a během těch plků se mohli věnovat něčemu důležitému.

Mnohem zajímavější by bylo být nějaká tajná šedá eminence, která to skrytě ovládá, podsouvá ostatním myšlenky a páchá podobné činnosti. To by mě možná i bavilo. Ale sedět na zadku a poslouchat, jak se ostatní hádají a urážejí a po útrpných několika hodinách si užít trochu akce v podobě hlasování, to fakt ne, dík.