Party za večírkem se valí, i když jste nevyspalí

Jo. Moje momentální hladina nevyspání je momentálně tak vysoká, že tenhle úvod píšu asi popáté a pořád se mi nelíbí, místo toho, abych normálně jako vždy napsala první věc, co mě napadne, a ono to vypadalo skvěle a dokonale.

Co mám dvojčata, můj intelektuální a společenský život trpí. Můj mozek se občas odebere někam do teplých krajů a s přáteli a dokopat se někam je tak nějak složitější. Před Vánoci mi v tomhle však pomáhají výčitky svědomí, že na svoje kamarády kašlu, takže se mi daří dorovnat aspoň trochu deficit.

Pondělí

Jsem kaput. Možná proto, že jsme s Tomem nedělní večer protáhli. Myslím. Nepamatuju si totiž, co se o víkendu dělo, protože to nemám napsané.

Úterý

Vyskytla jsem se ve škole. Po půl roce. Na vánočním večírku. Jo, jsem to ale skvělý student. Děti mě tam nechaly dokonce do půl osmé. Ještě neumí pořádně pařit, ale myslím, že mají dobře našlápnuto. Viděla jsem se s kolegy. Padly zmínky o tom, že bych mohla pohnout s dizertací. Jo, to bych velmi ráda, kdybych neměla z mozku salát. Nejintelektuálnější věc, ke které dokážu toho svého neuromiláčka donutit, je psaná pohádek.

Středa

Poslední trénink před Vánoci. Dobře jsem se vyblbla. Dokázala jsem si, že i když je můj mozek dlouhodobě někde na polovině svého původního výkonu, aspoň kendó není horší. Na Hlaváku jsem potkala jednu postavu ze své povídky, pianistu Felixe. Natočila jsem si ho na mobil, protože to bylo fakt pozoruhodné setkání. Řekla jsem mu, že je z mé povídky, ale už jsem mu neřekla, že tam umřel, protože o tom jsem usoudila, že to není úplně společensky vhodné. Dostala jsem se domů krásnou půlhodinku po půlnoci.

Čtvrtek

Kendó party a bowling. Tenhle sport je pěkně divný. Úplně neovládám techniku, takže i když dělám pokaždé to samé, je to cokoliv mezi nulou a deseti body. Ani se mi nechtělo domů. Půl jedná to opět jistila. Akorát jsem jaksi nezvládla setkání s kamarády z matfyzu a s Hraběnkou. Potřebovala bych ty večery nafouknout.

Pátek

Vánoční party v Divadle bez hranic, na kterou jsem se těšila už od konce listopadu, kdy mě tam kamarád pozval. Jo, přesně tak, mám kamaráda herce. Den předtím jsem v knihpoličce našla knížku Chinese Theatre, jako by tam na mě čekala, až ji odnesu do divadla. Odnesla jsem ji tam. Měli z ní radost, po Limonádovém Joeovi jsme poseděli a bylo to super. Hrozně mě tyhle večery po představení baví, je to takový milý pohled do zákulisí. Konečně jsem si zapamatovala jízdní řády svého vlaku, takže jsem se v 0:35 vydala na nádraží, abych pak zjistila, že vlak nejede v 0:50, nýbrž už v 0:35. Změnili jízdní řády.

Hala byla zamčená. Další vlak jel v 2:35. Skoro jsem spala. Tak jsem chvíli ležela na lavičce, ale jelikož ke spaní potřebuju specifické podmínky, samozřejmě jsem neusnula. Dala jsem se pro ukrácení dlouhé chvíle do řeči s takovým tím jedním týpkem, co vynášel někdy o půl druhé ráno koše. Small talks. Dokážu nasadit takové mimikry, že se se mnou baví i vynašeč odpadků.

Takže jsem se domů dostala v půl čtvrté. Daník mě probudil v sedm.

Sobota

To je dnešek. Jsem strašně dobrá, vím, co je za den! Tak dneska jsme doma měli mamku. Kromě toho, že jsem už od rána silně zombifikovaná, tak jsem kupodivu celkem v pohodě a podařilo se mi aspoň částečně si pročistit hlavu. Meditace nebyla, ale aspoň něco.

Každou volnou chvilku, kdy se nevěnuju rodině, se snažím pracovat na propagaci knížky. Ještě pořád si myslím, že to bude legendání úspěch. Takže kdybyste mi chtěli pomoct, mrkněte na FB stránku Pohádky z druhého břehu, olajkujte to a nasdílejte to. Čím víc potenciálních čtenářů, tím legendárnější ta party bude. A samozřejmě budete zvaní.

Takže já jdu ještě zabalit několik dárků a pak asi upadnu do komatu. Mějte se hezky a užívejte si advent!