Hlavně nerušit mé kruhy!

Je zajímavé, jak se občas motám v kruzích.

Nikoli v bludných a depresivních, spíš v hezkých a zajímavých; dalo by se říct Audi kruzích. A když dokroužím až k poslednímu, odněkud z hlubin prostoročasu vytáhnu další kroužek a napojím ho k řetízku.

Periodicky se setkávám se spoustou zajímavých lidí, kteří jsou si něčím hrozně podobní. Životní filosofií, osudem, myšlením... A já vím skoro naprosto přesně, že si je přitahuju já osobně. Jako matfyzák si dokážu spočítat pravděpodobnost takového setkání, která je celkem nízko, takže jediné racionální vysvětlení je, že ovládám magii a vždycky, když si chci a potřebuju ulítnout do fantazie, vymyslím si člověka a přitáhnu si ho z alternativní dimenze k sobě.

Jako elf, který je vzdělaný v psychologii a psychiatrii nad rámec povinné školní docházky, můžu sice prohlásit spoustu věcí; mně se ale nechce. Raději si budu užívat to nadmíru zajímavé spektrum pozoruhodných humanoidů, jejichž prostoročas se na chvíli protnul s tím mým. Ještě by se mi nějakým nedopatřením podařilo něco vyřešit, a to by se taky třeba mohli přestat objevovat. A kde má pak slušný elf brát materiál ke snění, psaní a tvoření?

A co vy, taky občas potkáváte lidi, kteří, navzdory vší pravděpodobnosti, jsou takoví, že máte chuť je zařadit do světa své rozepsané knížky?