Čtrnáctá jízda a tak dále...

Už čtrnáctkrát se mi podařilo zdárně dojet do práce na kole. To je dohromady 252 kilometrů. Jednou z toho to bylo v dešti, jednou v dešti, kdy se do mě ještě navíc opíral ledový vítr. Zatím pořád cítím, že ještě nějakou rezervu mám, což je dobře, protože podobná vítězství ducha nad hmotou mě vždycky potěší.

Jinak jsem s bojovou morálkou někde na neutrálních hodnotách. Vylepšují to takové ty maličkosti, jako třeba když mi můj milý pan šéf seřídil brzdy, cestou do práce si můžu užít osvětlenou cyklostezku, cestou z práce svítí sluníčko, vzorky, které měřím, mi dávají hezká spektra... A navíc se také odvážně pouštím do korektur jedné vznikající fantasy novelky a je to úžasná práce, protože můžu být u toho, jak vzniká, můžu sledovat, jak je lepší než předchozí díl, jak mě hrozně baví ji číst a přispívat k tomu, že bude dokonalá...

Ale pak, aby to bylo férové, mě přepadne taková věc jako vypadlá plomba. Od minulého čtvrtka mě nově opravované zuby bolely, což prý takhle brzy normální. Dneska milá výplň po kousnutí do měkkého chleba prostě vypadla. A mně nezabírají žádná analgetika kromě alkoholu.

A taky mě už štve celá debilní koronasituace. Nemám problém s akceptováním toho, že něco bude rozumně omezené, jen kdyby to bylo podložené dobře zpracovanými daty a ne nějakou pochybnou dojmologií. Pořád se snažím psát na MZ, aby vylepšili svou práci s daty, jenže mě setrvale ignorují. Nevím, jestli zavřou školky, nevím, kdy je zavřou. Tahle informace někde lítá, a já se to možná dozvím po záhadném středečním jednání. Takže si nemůžu ani zorganizovat pořádně práci.

Kromě toho kolem mě ještě musela proběhnout zpráva o panu Červeném Svetříku, že by se v krizových situacích měla tajit určitá data. Jako vážně? Tajit toho ještě víc než teď? Pak ten kokot bude do médií plakat, jak je to strašné, že lidi nedodržují nařízení a věří konspiracím. Jo, věřit ruské a čínské propagandě je vždycky zlo, jenže když ten pitomec může udělat něco pro posílení důvěry ve vládu, udělá pravý opak. Pan Hamáček evidentně zamrznul v nějaké ze svých bolševických erotických fantaziích, kdy bylo obecně rozšířeným dobrý mravem držet hubu a krok. Jenže překvápko, pane Svetříku: tohle není žádná tvoje úchylná fantaskní dystopie, kolonie Číny ani Ruska, tohle je slušná evropská země.

Obecně mě úroveň zveřejňovaných dat přijde dlouhodobě neuspokojivá až tristní. Ale to jim to můžete psát donekonečna, a dopadnete jako ti lidé s matematickými modely, kteří klepou na dveře ministerstev.

A navíc mi dochází portské. Vzhledem k tomu, že alkohol je jediné volně prodejné analgetikum, které na mé bolístky funguje, je to další z věcí, které stojí za prd. A ke všemu se ještě asi kvůli té plombě zítra nedostanu ani do práce.

Chtělo by to zase vyrovnat. Už to začíná být povážlivě nahnuté. Nějaké nápady?