Krásný výhled und so...

Teprve teď jsem se pořádně a detailněji zahleděla na výhled, který mám z okna. Matfyz, křižující se silnice, železniční most, Vltava... Vlaky s malou entropií, auta s větší, voda jako zrcadlo... Mám z toho skoro takový pocit, jaký bych měla, kdybych si pořídila mravenčí farmu... Matfyz vypadá takhle z dálky jako kousek dětské stavebnice a auta dělají přesně to, co čekám. Je to docela uklidňující, i když na kytarové posezení to nemá...

Na příští prázdniny si zařídím nějakou práci. Vědeckou. Protože věda je jedna z mála věcí, kde výsledky opravdu tak nějak odpovídají úsilí, péči a nadšení, které do ní člověk vloží. Ono těch věcí bude asi víc, jenom když v tom nejsou lidi...

Přemýšlím, jestli opravdu neumím učit, nebo jestli jsem přišla o hodiny s Bárou z nějakých jiných a záhadnějších pohnutek. Nedostatkem pedagogických schopností by to být nemělo, od několika lidí jsem slyšela, že moje hodiny jsou víc než jen dobré. Jedním z nich byla ségra, která by si nebrala servítky, kdyby to stálo za nic, takže bych asi měla uvažovat o jiné možnosti.

Jelikož jsem manžela té paní nebalila a viděla ho všehovšudy dvakrát v životě, není to kvůli němu. Jednou jsem si při hlídání hrála s holkama s Legem a zapálily jsme čarodějovi hlavu. To znamená, že jsme mu nasadily do té díry na hlavě plamen, kostičku z Lega, a Bětka z toho měla prý pak trochu divoké sny. Jenže to se stalo před půl rokem, takže to taky bude irelevantní.

Nicméně teď si uvědomuju, že jsem nedostala na posledních dvou nebo třech hodinách svačinu, což se mi nikdy předtím nestalo, vždycky jsem dostala něco malého k zakousnutí. Záhada, záhada... Teda ne že bych se tam chystala, já tam znova nepůjdu, ani kdyby mě prosila, ale je to prostě záhada, na kterou musím přijít. 

*Ereandil se v hlavě rodí ďábelský plán*

Takže žádná svačina, připomínky k výuce, nesmyslná pře se mnou, která učebnice je lepší a pak víc než týden trvající ignorace. Hmm... Něco mi stále uniká... A jelikož si nejsem vědoma žádné nevhodné interakce, které bych se mohla dopustit, dotyčné zřejmě muselo přeskočit. A potřebuje si na mě něco léčit. Mrcha. 

Jen mi je líto, že mě ignoruje, protože jsem ji chtěla ignorovat já a takhle můj plán na ledovou ignoraci, ehm, ehm, jaksi pozbývá své elegance...