Long time no see!

A pokud jste si mysleli, že jsem na vás, mí milí čtenáři, zanevřela, tak se pletete, jelikož já vás tady plánuju otravovat ještě hodně dlouho.

Jen jsem měla hodně práce, případně věci, kterými jsem nechtěla oblažovat celý širý internet. Možná jste zaregistrovali mé dvě povídky, které se dostaly do dvou sborníků. První z nich je povídka Černobílé vločky ve sborníku mého nakladatelství Brk a druhá se jmenuje Prostě dokonalý a navzdory svojí ne zcela erotické a romantické povaze se dostala do sborníku Polohy lásky. A ten je zadarmo ke stažení, takže si ho stáhněte a koukejte si ho přečíst.

Prostě dokonalý jsem napsala ve velmi zvláštním rozpoložení mysli v srpnu 2020, a ačkoli rozhodně není autobiografická, jisté prvky z mého života jsem tam využila. Hlavně jsem ji ale psala poté, co jsem po dlouhá léta trvající manželské krizi dostala od mého, teď již bývalého manžela, facku a byla jsem naprosto otřesená, že se taková věc může stát i mně a že se i přes veškerou snahu asi budu muset rozvést.

Jo, to jsem nečekala. Nicméně po regeneračním výletu na Kostariku tuto smutnou skutečnost zpracoval i soud pro Prahu východ, a tak jsem zvýšila počet rozvodů v naší rodině o padesát procent.

Několik dlouhých měsíců jsem se pak zaobírala tím, že jsem měla bouračku, při které jsem téměř přišla o auto (ale naštěstí to nebyla moje vina, a tak mi opravu zaplatila pojišťovna viníka), a také pokusy o zhmotnění jednoho snu, který se rozhodl zůstat v platónském světě idejí. Jenže když dlouhé roky lijete energii do černé díry a druhou rukou vytváříte dětem krásné a šťastné dětství, riskujete, že se vaše energetické zásoby dostanou do stavu, kdy už auta normálně nejezdí, letadla padají z oblohy a úředníci na Pracovních úřadech nejsou schopní zapnout ani Solitaire.

A tak jsem se, s podporou mého drahého tatínka, rozhodla pro regenerační výlet č. 2. Stereotyp je totiž věc, která mi rozežírá mozek. A stereotyp v kombinaci s nedostatkem času a příležitostí pro to, abych si pro sebe dělala takové ty drobné radosti (řekněme si to upřímně, pianino si pro radost a jako náplast po bouračce koupíte jen jedno, že...), je přímo smrtelná kombinace, a ačkoli vidina několikatýdenní hospitalizace někde v hezkých zahradách psychiatrické léčebny může vypadat lákavě, česká zima a jaro pro tyhle účely nejsou úplně vhodné (courejte se po zahradě v černém županu v únoru, brrr...), a tak se raději na chvíli podívám do jisté mé oblíbené karibské destinace.

Mám totiž na příští rok samé skvělé plány: udělám si výlet, naplánuju výlet za polární září s dětmi na následující rok, vydám Nejdelší noc, namaluju spoustu divných obrazů, naučím se nějakého Mozarta a zrealizuju dva tajné vědecké projekty. Jo, a taky se možná naučím pořádně vytvářet weby, protože jsem jen krok od toho zavrtat se hluboko do vrstev našeho firemního webu. A nějakým nedopatřením jsem si podala ruku s kamarádkou, že za dva roky budeme skládat zkoušky na třetí dan.

A možná napsat pár vřelých slov pro mé čtenáře a oddané stalkery, že.