Zdivočelá fantazie, japonština und so...

V pondělí jsem měla svou první hodinu japonštiny. Musela jsem tedy nejdřív na FF UK v Celetné, kde sídlí filosofové, navíc jsem se musela dvakrát ptát vrátné, kde je tajemná učebna 049, načež mě tam zavedla. Bylo nás asi dvacet, po chvíli se dostavila taková malá paní, která vypadala jako postava z anime, s velkýma očima a japonským úsměvem, i když evidentně Japonka nebyla.

Hai!

A podle všeho jsem asi nepřišla ani o francouzštinu. Prý to bylo nedorozumění. No nevím, jestli mám označit svou fantazii za zdivočelou (což by sice byla pravda), nebo ne (což by bylo krásné a existuje nenulová pravděpodobnost, že pravdivé).

Onamae wa nan desu ka.

Watashi wa Keito desu.

Sayonara!