Zima, žádný sníh und so...

Včerejší paprsky se nedokázaly prokousat skrz tuhou šedošedou hradbu z mraků. Skoro pršelo. Konečně od minulého prosince mi taky byla jednou zima. Zima se do mě docela příjemně zakousla. Skoro jsem zapomněla, jaké to je mrznout... Asi bych už konečně měla přestat nosit letní boty a zkusit ochočit jedny z mých podzimních vražedných.
 

Proč většina lidí nadává na zimu? Mám svou teorii založenou na termodynamice a za ní si stojím. V létě, pokud je člověku zima, energie nutně musí do něj. S tím se prostě nedá nic dělat. Zákony termodynamiky jsou v tomhle celkem spravedlivé. Zatímco pokud se lidé vyskytují v prostředí s nižší energií, nutně musí energii vyzařovat.

A není to snad krásné, když jdete zmrzlou ulicí a všichni vyzařují energii?

Aspoň mě to tak připadá. Zima je tak nějak... Milosrdnější k mým myšlenkovým pochodům, když je přeintegruji v čase. Nic na zimě mě nenutí jásavě provolávat slávu různým (nad)přirozeným silám, a tak se všechny procesy stávají rovnovážnějšími. A tu slávu si provolávám telepaticky :-) Tak. Rozebrala jsem svůj postoj k zimě z fyzikálního hlediska a většina mého ctěného čtenářstva se teď chytá za hlavu :-)

Popíjím právě zelený čaj u babičky a dědy v Žamberku v Orlických horách, kde není žádný sníh... Soudě podle zoufalých výkřiků z Šumavy jsem se připravila i na trochu bílé radosti tady a ono nic. Jen déšť... Ale i taková pořádná poctivá podzimní plískanice má něco do sebe...

Asi zaměřím svou pozornost na výzkum reakcí lidí na logickou argumentaci. Jak se zdá, vysoké procento lidí se nedokáže s logickou stránkou věci srovnat, což má za následek jejich zcela zbytečné poznámky, které jsou směřované ke mně a mají znehodnotit a zesměšnit veškerou racionalitu. Zajímavé... Jednou na všechno přijdu. Už jenom proto, že mi dnes bylo řečeno, že ne všechno se dá dosadit do vzorečků a odhadnout. Troufám si tvrdit, že se správným statistickým souborem a rozumným vědeckým odhadem určím maximálně přesné rozložení pravděpodobnosti různých reakcí lidí.

A o francouzštinu jsem asi přišla pro tento semestr definitivně, neb malá desetiletá Bára má čas právě ve středu a pouze v 16:00, kdy mám němčinu, které se nevzdám. Vůbec mi na tom nepřijde nic podezřelé. Vůbec nic. Naprosto odevzdaně přijímám fakt, že malé desetileté holčičky mají právě jednu hodinu volného času. Ano. Ať jsou všichni iracionální, vždyť na racionálním chování není naprosto nic hezkého. Vždyť je to jenom nějaký chladný nástroj těch, kteří chtějí "všechno dosadit do vzorečků a spočítat".

Upálit ty bytosti, které si troufnou na vědecký odhad a pak musí poslouchat výmluvy "já to špatně pochopila" atd.

Kde je Svatá Inkvizice?

Pojďte si pro mě.

Fyzika.

Navždy...

(A pro tentokrát si troufnu užít tohoto definitivního nikdy-vždycky-každý výrazu, před kterým nás naše třídní profesorka jakožto matematiky varovala.)