Nejhorší hodina a nejkrásnější sen und so...

V úterý jsem měla naprosto nejhorší hodinu. Malé smrádě L. učím angličtinu a kytaru. Přišla jsem plna elánu a nadšení, že jej naučím něco nového, jenže ten prevít začal vysírat stylem "tohle nesnáším, tohle je nuda" etc.

No dobře. Snažila jsem se trochu pozměnit styl výuky, nicméně marně. Smrádě nebaví zřejmě nic. Smrádě je přesně ten typ, který si bude dělat legraci ze spolužáků, když se budou jenom trochu lišit od šedého průměru. Stačila mi jemná ukázka, kdy se mohl smíchy potrhat, když viděl moje nehty. Jako kdyby bylo něco naprosto neslýchaného, aby měl někdo na jedné ruce krátké a na druhé dlouhé.

Což by ovšem nebylo nejhorší. Milý L. si na mé hodině tak pekelně us**l, až jsem si myslela, že se trhá gauč. Hystericky se rozesmál. Pak začal hrát na harmoniku. Fakt, i když jsem chtěla ke všemu přistupovat s minimem předsudků, tohle dítě začínám fakt nesnášet.

Má čas do Nového roku.

A abych nepsala jen samé negativní věci, mám i jednu pozitivní záležitost. Dneska se mi zdál nejkrásnější sen, co si pamatuju. Nebudu sem psát, co to bylo, ale kdybych byla Harry Potter, z téhle vzpomínky bych čerpala inspiraci pro kouzlo Patronus... 

 Jsem lehce v oblacích po skleničce vína. Ne že by to byl nějak nezvyklý stav... Ale všechno je najednou tak pohodové, Tom Waits se svým chraplavým hlasem, taťka, ségra...

Gute Nacht!