Mám doma dvě kočky. Tedy, kocoura a kočku.

Vždycky jsem si říkala, že mít bratra dvojče musí být skvělé.

Dlouho jsem nenapsala nic o dětech, a někteří lidé by tak mohli předpokládat, že jsem se snad stala příčetnou osobou, co na mimísky, hovňousky, bliťíčka a podobné radostíčky peče. Nepeče, mimísci jsou stále numero uno!

Mám hudebně založené mimísky.

No... Tak jsem si říkala, že další dětičky už nechci, že už to stačilo, že mám dvě za cenu jednoho a už se nikdy nebudu muset vypravit do porodnice.

Zdá se mi, že zde prořídly reporty o dvojčatech, a to je chyba! A jelikož miláčkové právě spí, rozhodla jsem se tuto hanebnost napravit a sepsat několik vtipných historek. Nebo aspoň historek, které by někomu hodně opilému mohly připadat vtipné. Whatever. Smiřte se s tím, že jakožto matka své děti považuj za velmi vtipné a veskrze dokonalé bytosti.

Má milá elfátka už za sebou mají celý rok. Před rokem touto dobou jsem spala přibližně hodinu až dvě denně a milí elfíci se teprve rozkoukávali. A teď z nich jsou už ostřílená batolata. Nicméně protože si na blog najdu čas pouze svátečně, dovoluji si jejich narozeninový článek spojit ještě s jednou malou předvolební přímluvou. Ale nebojte, když ho přečtete celý, můžete se za odměnu podívat na fotku Viktorky. Na tu se ostatně můžete podívat i tak, ale to bude podvod, a to byste určitě nechtěli.

Včera elfíkům bylo jedenáct měsíců, takže už mají jen měsíc, než se stanou batolaty.

Tak mým malým elfům bylo v sobotu deset měsíců. Jsou roztomilí a ukecaní.

Před devíti měsíci touto dobou jsem byla v Hořovicích a moji elfíci se právě rozkoukávali, kam se to narodili. No, rozkoukávali, spíš spali.