Mám hudebně založené mimísky.

No... Tak jsem si říkala, že další dětičky už nechci, že už to stačilo, že mám dvě za cenu jednoho a už se nikdy nebudu muset vypravit do porodnice.

Zdá se mi, že zde prořídly reporty o dvojčatech, a to je chyba! A jelikož miláčkové právě spí, rozhodla jsem se tuto hanebnost napravit a sepsat několik vtipných historek. Nebo aspoň historek, které by někomu hodně opilému mohly připadat vtipné. Whatever. Smiřte se s tím, že jakožto matka své děti považuj za velmi vtipné a veskrze dokonalé bytosti.

Má milá elfátka už za sebou mají celý rok. Před rokem touto dobou jsem spala přibližně hodinu až dvě denně a milí elfíci se teprve rozkoukávali. A teď z nich jsou už ostřílená batolata. Nicméně protože si na blog najdu čas pouze svátečně, dovoluji si jejich narozeninový článek spojit ještě s jednou malou předvolební přímluvou. Ale nebojte, když ho přečtete celý, můžete se za odměnu podívat na fotku Viktorky. Na tu se ostatně můžete podívat i tak, ale to bude podvod, a to byste určitě nechtěli.

Včera elfíkům bylo jedenáct měsíců, takže už mají jen měsíc, než se stanou batolaty.

Tak mým malým elfům bylo v sobotu deset měsíců. Jsou roztomilí a ukecaní.

Před devíti měsíci touto dobou jsem byla v Hořovicích a moji elfíci se právě rozkoukávali, kam se to narodili. No, rozkoukávali, spíš spali.

A tak jsme oslavili tři čtvrtě roku elfíků. Oslavili jsme to nějakým morem a cholerou, které chytla nejdřív Viktorka, pak Doriánek a potom jsem si dané breberky pořídila i já. Řeknu vám, že ten výraz Doriánka, když jsem se k němu blížila s odsávačkou na vysavači, hovořil za vše. Naprosté zděšení a zrada. Zato Viktorka si z onoho instrumentu nic nedělá a dneska se na něj dokonce i smála.

Dnes je mému zvířectvu sedm měsíců. A co si o tom myslí dotyčné zvířectvo?

Zdravím všechny své milé čtenáře!