Dnes je mému zvířectvu sedm měsíců. A co si o tom myslí dotyčné zvířectvo?
Slečna Viktorie prohlašuje znalecké brm brm a sápe se mi po noze. Pan Daniel Dorian se směje a piští u toho jako myška z nějakého animáku. Snaží se lézt, ale nejde jim to. Tak se vztekají, nebo aspoň prdí. Jejich zvukové projevy se zlepšují. Kromě Viktorčina brm brm se občas ozve arara, amama, ababa nebo nějaké Danečkovo guagej, gue a podobné. Taky pískají. Když je kousnu do břicha, tak se tlemí na celé kolo, jelikož jsou lechtiví.
Pohybují se tak, že se umí překulit na břicho, ale pak často neví, jak zpátky, tak rotují okolo osy pupíkové a snaží se někam jít. Pokoušejí se k tomu využít kopání nohama do podložky, to jim ale taky nijak nepomáhá, takže pak často potřebují nějakou asistenci. To spočívá v tom, že si s nimi začnu povídat, hrát nebo jim řeknu baf.
Zavedli jsme spolu snídaní. Dáváme si smoothie s banánem, lněnými, slunečnicovými, seznamovými a chia semínky. Kdybyste mě náhodou v tuhle chvíli podezírali z toho, že používám mateřský plurál, není tomu tak, opravdu snídám s nimi. A tak. Prostě se máme dobře, ale chtělo by to už něco akčnějšího. Když oni ostatní nemají pořád čas! Ale možná s Doriánkem vyhrajeme solární nabíječku. Už zase vedeme!
Čerstvá dnešní