Sayonara | Ereandil Aleanath

Tak mým malým elfům bylo v sobotu deset měsíců. Jsou roztomilí a ukecaní.

A tak jsme oslavili tři čtvrtě roku elfíků. Oslavili jsme to nějakým morem a cholerou, které chytla nejdřív Viktorka, pak Doriánek a potom jsem si dané breberky pořídila i já. Řeknu vám, že ten výraz Doriánka, když jsem se k němu blížila s odsávačkou na vysavači, hovořil za vše. Naprosté zděšení a zrada. Zato Viktorka si z onoho instrumentu nic nedělá a dneska se na něj dokonce i smála.

Zdravím všechny své milé čtenáře!

S malými elfaty čas utíká tak nějak zvláštně. Když mě bobíci ráno kolem šesté vyženou z postele, že se jim už nechce jen tak tiše ležet a rádi by leželi hlasitě, připadá mi skoro nemožné vstát, nakrmit je a bavit je až do večera. Ale pak se proberu z kómatu a také si dopřeju snídani, kterou pracovně nazývám snídaní indiánských běžců kvůli vysokému obsahu chia semínek. Pak přemýšlím, co za kravinu bych mohla vymyslet a za chvíli se přistihnu, jak předvádím taneční performance jak z Jedličkova ústavu s prckem v rukou. Ani nevím, jestli se jim to líbí doopravdy, anebo jsou jen příliš zdvořilí na to, aby mě poslali do háje. Nicméně jelikož se zatím ještě stále nemohou mému kravení bránit, náležitě si to užívám.

Elfíkům jsou dnes čtyři měsíce.