Ve světle zapadajícího slunce kráčela štíhlá postava. Jemně se usmívala, děsivě a krásně zároveň, v malém batůžku poklad, pro který přišla. Od podrážek sandálů odskakovaly drobné kamínky a dopadaly do trávy u cesty. Konečně vyřídí poslední nesplacený dluh. Dluží jim to, svým milovaným rodičům. Dluží to i sama sobě. S pocitem, který jí teď naplňoval, by snad došla do

Zase to udělala. Znovu. Seděla na židli a dívala se do klece. Na rameni ucítila jemné zašimrání. Otočila hlavu a malý pavouk uskočil před pramenem černých vlasů na hladkou látku kouzelnické róby. Pohladila jej prstem po zádech, načež odcupital do klece za kamarády. Koukali zvědavě na svou svačinku. Ta je s děsem v očích a smrtelně bílou pokožkou tváří pozorovala. Když

Loreena - díl druhý. Upozorňuji, že obsahuje sadistické části a zároveň prohlašuji, že já sama nemám žádné podobné touhy. Ostatně kdybych měla, stejně se k nim nepřiznám.

Seděla jsem na stromě u Ossidova domu a sledovala jej. Rosie mi běhala po rameni

Loreena byla kdysi dávno založena na serveru Czechdream jako černokněžnice. Existuje stále, ale kvůli duplicitě jmen jsem ji musela přejmenovat.

Ležela jsem na posteli a koukala do stropu. Měsíční světlo se dralo do pokoje, kde se odráželo od zrcadla.