Sayonara | Ereandil Aleanath

Je podmračené páteční ráno, já sedím na židli Student a zkrz dubovou oponu pozoruji magistrálu. Auta připomínají tekutinu v kapiláře. Proč dubovou oponu? Před několika dny jsem si v jirkovském lese nasbírala sedm naklíčených žaludů, abych si zpříjemnila výhled na Prahu. Šest z nich povyrostlo tak, že už vesele fotosyntetizují, na místě sedmého vyrostla jakási lesní rostlinka.

Hezký večer! Protože se tady nic neděje a moje intelektuální kapacity stačí na cizí jazyky (šumí a hučí mi v uchu, takže odborné texty z fyziky tak nějak nepřipadají v úvahu a jazyky tolik nežerou), rozhodla jsem se, že konečně sepíšu obligátní článek o členech a jednotném a množném čísle. Je to sice intuitivní, ale pro pořádek.

Není. Ať si feministické spolky hlásají, co chtějí, rýmička je svině a měla by se léčit co nejdříve a nejrychleji.

Protože už jsem zveřenila dost gramatiky na to, abyste byli schopní stvořit jednoduchou větu, rozhodla jsem se dát dohromady slovíčka týkající se rodiny.

Nedávno jsem zjistila, že mnozí si až překvapivě berou k srdci výroky některých lidí. A pak z toho vznikají všelijaké nepříjemnosti. Tak jsem se rozhodla, že se s vámi podělím o některé perly, co jsem v průběhu let nasbírala a na které jsem si vzpomněla. Některé pokusy vyvést mě z míry jsou vskutku dojemné.