Je možná trochu divné, že píšu o střípcích prázdnin, když mám prázdniny neprázdniny teď vlastně pořád. Ale strašně blbě se mi vymýšlejí nadpisy, tak se s tím budete muset nějak smířit.

Dnes je mému zvířectvu sedm měsíců. A co si o tom myslí dotyčné zvířectvo?

Zdravím všechny své milé čtenáře!

Mám zpoždění a vím o tom. Ale nějak jsem si nenašla čas článek napsat v den půlročnin, ani ho napsat předem.

Říkala jsem si, že mám svoje čtenáře hrozně ráda a že dnešní krásný den jim ještě více zpříjemním. A ukážu vám svoje prsa.

Už jste si někdy všimli, že francouzký výraz pro paži a anglický výraz pro podprsenky je v obou případech stejný, a to bras?

S malými elfaty čas utíká tak nějak zvláštně. Když mě bobíci ráno kolem šesté vyženou z postele, že se jim už nechce jen tak tiše ležet a rádi by leželi hlasitě, připadá mi skoro nemožné vstát, nakrmit je a bavit je až do večera. Ale pak se proberu z kómatu a také si dopřeju snídani, kterou pracovně nazývám snídaní indiánských běžců kvůli vysokému obsahu chia semínek. Pak přemýšlím, co za kravinu bych mohla vymyslet a za chvíli se přistihnu, jak předvádím taneční performance jak z Jedličkova ústavu s prckem v rukou. Ani nevím, jestli se jim to líbí doopravdy, anebo jsou jen příliš zdvořilí na to, aby mě poslali do háje. Nicméně jelikož se zatím ještě stále nemohou mému kravení bránit, náležitě si to užívám.

Vždycky jsem si v koutku duše myslela a přála, že dětičky jako první z pusy vypustí něco jako "máma je nejlepší a nejkrásnější na světě", případně alespoň "máma agú agú".

Nicméně jsem se lehce spletla. Po prvním agu to bylo houa, následovalo Danečkovo holanské kychchchka (fakt nevím,

Nechala jsem se inspirovat k dalšímu z experimentů, který po zdejším serveru putuje z blogu na blog. Sto a jeden achiev na tisíc jeden den. Tak schválně jestli se mi to podaří aspoň sepsat.

Elfíkům jsou dnes čtyři měsíce.