Christopher Paolini - Brisingr

Beware the spoiler!

Třetí díl dračí ságy navazuje na Eragona a Eldesta. Kniha začíná výpravou Safiry, Eragona a Rorana do Helgrindu, kde ra'zakové vězní Katrinu, Roranovu snoubenku.

Helgrind je poněkud temné místo, hrad - iluze, v kterém sídlí ra'zakové, podivná stvoření přibližně humanoidního vzezření, dospělí jedinci však mají křídla. Živí se masem, nejlépe lidským, a jednou z jejich hlavních zbraní je jejich dech, který způsobuje případným kolemjdoucím nehezké věci. Kněží v Helgrindu jsou banda úchylných masochistů, kteří věří, že čím víc částí těla si odřežou, tím víc je jejich bůh bude milovat. Jejich hlavní kněz má jenom hlavu a trup.

Dorazí na místo, porazí ra'zaky, čímž vyhubí celou jejich rasu nadobro, v jedné z cel najdou Katrinu a v další Eragon objeví Slouna, jejího otce, který zradil celou vesnici. Pošle ostatní napřed a i přes nemalé protesty Safiry zůstane kvůli Slounovi, o kterém Roranovi řekl, že je mrtvý. Slepého řezníka s vyklovanýma očima tedy Eragon odnese pryč z Helgrindu, úplnou náhodou zjistí jeho pravé jméno ve starověkém jazyce a kouzlem jej donutí ho poslechnout - řezník se nikdy nesmí přiblížit ke své dceři ani se s ní pokoušet jakkoli spojit a má se vydat za elfy, kde prý nalezne domov.

Protože Murtagh se svým drakem Trnem zabijí mimo jiné i trpasličího krále Hrothgara, Eragon je znovu vtažen do víru politických pletich, musí odcestovat k trpaslíkům a pomoct vyhrát volby Orikovi, příteli, svému nevlastnímu bratrovi a chráněnci Hrothgara. Když se ho pokusí jeden z trpasličích klanů zabít, nekonečné debaty skončí a Orik je zvolen králem. Veselí se, pije se a slaví, aby mohli i trpaslíci vyjít do boje po boku ostatních smrtelníků.

Při korunovaci se všem přítomným zjeví nadpřirozená bytost jménem Gûntera, o které trpsalíci tvrdí, že je to jejich bůh. To otřese Eragonovou filosofií a v jednu chvíli se k oné entitě dokonce modlí. Zajímalo by mě, jestli tyhle se záhadnosti nějak vysvětlí, nebo šlo jenom o jakýsi prvek nadpřirozena.

Během Eragonovy výpravy musí zůstat Safira s Vardeny, aby její nepřítomnost neupoutala pozornost případných špehů. V této části knihy dal autor větší prostor Safiře, což bylo příjemné; Safira je totiž okouzlující osobnost a popis světa jejíma očima byl osvěžující. Skoro jsem poněkolikáté zatoužila být drakem...

Cestou zpátky se Eragon se Safirou zastaví v Ellesméře, aby se svými učiteli probrali důležité věci a naučili se něco dalšího. Tam jim Oromis s Glaedrem odhalí pravdu o srdci srdcí všech draků - je to speciální orgán, který má každý drak, v případě potřeby jej může vyvrhnout v podobě drahého kamene a v něm pak přebývá celá dračí osobnost. Eragon se také dozví, že jeho pravým otcem není Morzan, nýbrž Brom, což po prvotním rozčarování přijme Eragon docela rád.

Jelikož je však Eragon dračí jezdec, potřebuje meč, ale kovářka, která meče vyrábí nemá potřebný kov a navíc složila přísahu, že už žádný meč nevyrobí. Eragon se Safirou si vzpomenou na proroctví kočkodlaka Solembuma a vydají se hledat meteorický kov pod kořeny prastarého stromu Menoa. Safira, unavená pomalým přemýšlením stromu, se rozhodne vyřešit věci po svém a vyřídit se stromem-elfkou potřebné záležitosti rázněji. Jen tak tak uniknou smrti větvemi lesa, Menoa jim kov dá, ale Eragon za to musí slíbit, že jí dá cokoliv.

Brisingr - deviantart.com

A tohle se mi vůbec nelíbí...

A Eragon a Safira s novým mečem Brisingrem, který modře hoří, kdykoliv řekne jeho jméno, a Glaedrovým srdcem srdcí, které se drak rozhodl svěřit do jejich opatrování, opouštějí Ellesméru, aby pomohli Vardenům dobýt město Feinster. Oromis však během elfího dobývání města Gilead zemře, stejně jako Glaedrovo tělo. Galbatorix je za použití Murtaghova a Trnova těla zabije, Glaedr tedy zůstává ve svém srdci srdcí...