NW a TS: Tři jezdci apokalypsy

Možná jste zaznamenali, že se mi do rukou dostaly knížky Na hraně temnoty a Nevyzpytatelné jsou cesty osudu. Pocházejí ze světa Nathaniela Wonderful a Theodory Stonewall a bystrý (nebo poučený) čtenář ve druhé z nich rozpozná vliv Dračího doupěte (nebo DnD). Já jsem bystrý čtenář. Mně to neuniklo.

A protože se zásadně montuju tam, kde mě nikdo nechce a nepotřebuje (anebo o tom ještě neví), poštěstilo se mi stát se členem korektorského týmu. Nathaniel i Theodora jsou totiž svérázní dobrodruzi, takže i když netušili, kolik všetečných poznámek a dotazů ode mě dostanou, rukopis mi poslali. Dostat se ke knížce podobným způsobem pro mě byl hodně zajímavý zážitek. Jako čtenář sice vidím, že je někde nějaká čárka, mě/mně nebo i/y špatně, ale pokud je příběh celkově dobře napsaný, zvládnu to vytěsnit a píšu si to do poznámek jen tehdy, když o to autor stojí.

Jako korektorovi mi ale dělalo zezačátku problém najít hranici, kde končí mé kompetence a začíná osobitý styl autorů, do kterého mi zasahovat nepřísluší. A taky mi dalo trochu práce se smířit s tím, že všechno prostě nebude podle mě. Že jsem korektor a ne autor. Nicméně i s tímhle se mi podařilo se celkem úspěšně vyrovnat.

A jaká je samotná knížka, Tři jezdci apokalypsy? Její styl je lehce archaický a místy hodně poetický, a právě takovým způsobem, jaký se mi líbí. Pokud jste zvyklí spíš na akčnější, "moderní" styl, možná vás nejdřív trochu překvapí, ale v takovém případě si zkuste nalít něco dobrého a podívat se na řádky znovu. Opravdu to stojí za to, Nathaniel má totiž talent na vytváření takových metafor, při kterých musíte nadšeně lingvisticky óchnout. Minimálně mně se to na řadě míst stalo (namátkou třeba tam, kde v hlavě Eiri zmateně pobíhají měšťané).

Setkáte se opět s Pipinem, Eiri a Sebasem, s postavami, které vás možná provázeli (anebo budou provázet) Nevyzpytatelnými cestami osudu. Pipin je takový moula, elfí kouzelník, který bohužel vypadá jako trpaslík. Eiri je lidská zlodějka, ale navzdory svému povolání je to celkem hodné děvče. Posledním z nesvaté trojice je Sebas, lidský hraničář. Než aby se věnoval svému poslání, se raději stará sám o sebe.

A tahle nesourodá trojice se vydává zpět do Stříbrouch, aby vyměnili Alexandru, dceru purkrabího, za pytel plný zlata. Co by se mohlo zdát jako celkem přímočarý úkol, se však nečekaně zvrtne, když naši dobrodruzi zkříží cestu drogové mafii. Jo, i ve fantasy světě se setkáte s narkomany, a co by to bylo za šlechtu, kdyby se občas nemohla sjet danrijskou obdobou kokainu.

Kromě hrdinů, jimž zlomyslný Pán jeskyně hází kostkami, jak se mu zamane, se setkáte i s řadou vedlejších postav. Mně se nejvíc líbil Stawros, mágus Kapitoly, takže upřímně doufám, že se ho autoři nerozhodnou za jeho zásluhy inhumovat.

Množství postav, které se v knížce vyskytují, odpovídá tomu, že se jedná o příběh z komplexnějšího světa, ale je únosné i pro mě (a to se mi pletou jména Pokorný, Novotný a Kopecký a pravidelně je zaměňuji). S čímž souvisí i další věc, kterou na knížce oceňuju: je ke čtenářovu mozku milosrdná a informace o světě dávkuje postupně.